Literární masochismus v roce 2012

    Myslela jsem si, že napíšu hodnotící článek pouze na nejlepší knihy, ale zmýlila jsem se a už jdu psát něco i o těch hrozných knihách. Abych byla upřímná, nevím, co vám budu o těch knihách psát. Snad jen: Nečtěte to! 

    Jste chytří čtenáři, takže vám je jasné i bez mého článku, že tyhle knihy jsou opravdu moc moc moc špatné. Možná se ptáte, proč jsem je četla, i když jsem věděla, že to bude hrůza a děs a děs a hrůza. Nu, milí čtenáři, proto. 

    Na jaře minulého (2012) roku jsem si přečetla knihu Zavržený, byla to moje první kniha z tzv. žánru YA - young adult. Poté jsem zjistila, že je tento žánr velmi oblíbený po celém světě a že díky němu vznikla spousta knižních blogů, na kterých najdete spíše kladná hodnocení než kritická. Začala jsem se o tento žánr zajímat, hlavně abych věděla, co se dneska čte. Některé knihy jsem si ale musela přečíst, jelikož je přeci nemůžu kritizovat bez čtenářské zkušenosti. Každopádně se můj názor po přečtení spíše zhoršil, takže by bylo lepší, kdybych je hodnotila bez přečtení.

    Seznámím vás s pěti nejhoršími tituly, které jsem v roce 2012 přečetla. 

 

L. J. SMITH. Probuzení

     O Upířích denících jste určitě slyšeli, popřípadě jste viděli i seriál, který po pár dílech přestává být podle knih. Nedivím se. Probuzení je první díl této série, která byla poprvé vydávána v devadesátých letech minulého století (ano, rozumíte správně, Upíří deníky NEKOPÍRUJÍ Tvajlajt). Dílů je u nás vydaných asi 12, poslední dva už nepsala L. J. Smith, ale někdo jiný, i když na to nakladatelství moc neupozorňuje. 

    Osobně jsem zvládla přečíst dva díly, ale v hlavě mi nějak nezůstalo, o čem to vlastně bylo. To si prostě přečtete za jedno odpoledne a večer už ani nevíte, co jste četli. Jestli budu někdy číst další díly, tak asi jedině z hecu. (Myslím, že musím přečíst ještě jeden nebo dva díly, abych trumfla Vránu.)

KRISTIN CAST, P. C. CAST. Zrazená

    Série Škola noci. To je ten fikční svět, kde stačí, aby na vás někdo ukázal prstem a stanete se upírem, kde hlavní hrdinka je tak úžasná, že... Že se až stydím napsat, jak moc je úžasná! A také je to strašně moc dlouhá série - 9 dílů a tři novely (vydáno v ČR). Ani nechci vědět, kolik si toho autorky na nás ještě chystají. 

    První díl byl trochu zajímavý tím, jak je popisován právě ten fikční svět. Tedy mně se to zdálo zajímavé a chtěla jsem se s tím světem seznámit. Ve Zrazené, druhém dílu, už svět známe a můžeme se vrhnout na příběh. A také se dočteme, že je hlavní hrdinka ještě více úžasnější než v díle prvním a že byla tak úžasná, že si vybrala úžasné kamarády, kteří jsou ve druhé části také ještě více úžasnější. No není to úžasné? Ble. Až opravdu nebudu mít co dělat, tak si možná přečtu třetí díl.

ALYSON NOËL. Napořád

      Kniha, která mě přesvědčila o tom, že bych si o žádném nakladatelství neměla myslet, že není schopno vydávat... eh, no... srandovní knihy. Proč tohle vydalo Argo nemůžu moc pochopit. Jasně, je to New York Times Bestseller (i když by mě také zajímalo, jak to vlastně v těch Timesech vlastně funguje), ale mám pocit, že si to v Argu nikdo nepřečetl před tím, než se rozhodli to vydat. Naštěstí to má jen šest částí.

    Hlavní hrdinka byla příšerná. Dělala ze sebe chudinku. Pamatujete si Rimmera? Tak Ever byla o dost horší! Rozčilovala mě tak moc, že na to už ani nechci vzpomínat. Nemluvě o tom, že ani příběh nebyl z nejlepších. Ale na konci vám autorka všechno, úplně všechno, vysvětlí. Všechny pohnutky, všechny symboly a narážky. Takže vás vůbec nic nenutí číst další díly.

KAROLINA LIMROVÁ. Dvě zrcadla

     Jak jsem nemohla pochopit, proč Argo vydalo Napořád, tak snad ještě víc nemůžu pochopit, proč Host vydal Dvě zrcadla. Myslím si, že je potřeba podporovat české autory, ale zase si nemyslím, že je potřeba podporovat každého, kdo napíše něco o upírech. Nemluvě o tom, že tohle měla být fanfikce na Tvajlajt. Takže je to strašně originální! Jedno se ale autorce musí nechat: co Meyerová roztáhla do čtyř knih, tak Limrová namrskala do jedné. 

     Dvě zrcadla dostala ode mě jednu hvězdičku, ze srandy říkám, že jsem měla dát dvě - každému zrcadlu jednu. Ta dvě zrcadla byla totiž na celé knize to nejlepší, bohužel neměla tolik prostoru. Lásce na první pohled do zrcadla jsem nevěřila ani trošku. Bylo to na mě až moc patetické. A  vy víte, že já patos opravdu nemám ráda. Kdybyste někdy něco psali a už byste nevěděli, co psát dál, tak tam narvěte patos. V současné době je to základní stavební jednotka bestselleru.

    

Tvajlajt

    Tohle veleúspěšné dílo vám snad ani trošku nemusím představovat.  Tvajlajt buď milujete, nebo zatracujete. Vzpomínám si na rozhovor se svou spolubydlící těsně před tím, než jsem to začala číst. 

"Víš, čeho se nejvíc bojím?"

"Že se ti to bude líbit?"

Bála jsem se zbytečně. Začala jsem to číst přesně prvního ledna 2012 a skončila jsem v srpnu.  Jak na Nový rok, tak... Prvního ledna 2013 jsem začala číst Ňů Můn, tak jsem zvědavá, kdy s tím skončím. 

    Když nějaké špatné knize dám dvě hvězdičky, tak je to jen kvůli tomu, že je to pořád lepší jak Tvajlajt.