V časopise Pevnost jsem si před několika měsíci přečetla názor, že série Noční strana je nejlepší urban fantasy. K tomu si připočtěte fakt, že je hlavní postavou muž a výsledek je to-si-musím-přečíst.
Hlavním hrdinou je John Taylor pracující jako soukromý detektiv v Londýně. Je to drsňák a frajer. A má dar. V některých příbězích takové věci považují hrdinové za prokletí, John ne a umí toho náležitě využít. Umí nacházet věci/lidi/cokoli, i když to dotyčné cosi nechce být nalezeno. Takže až nebudete vědět, kde máte klíče, telefon, etc., tak víte, na koho se obrátit. Problémem však je, že to funguje jen na Noční straně, ze které před pěti lety utekl. Bohužel v klidném Londýně nemá tolik práce, a proto souhlasil s prací pro Joannu Barrettovou, jejíž dcera Cathy utekla z domu a Joanna dostala tip, že se nachází na Noční straně, a vrátí se. A tím začíná to hlavní dobrodružství.
Na Noční straně, která se nachází uprostřed Londýna a běžný smrtelník se tam takřka nedostane, nikdy nesvítí slunce, protože čas je tam neměnný: tři hodiny ráno. Zato tam ale mají větší měsíc, takže romantiky hafo, no ne? Můžete zde najít cokoli. I to, na co byste nikdy ani nepomysleli. Potkáte tam démony, archanděly a další nevšední bytosti. A taky se zde můžete setkat s různými zvrhlostmi a nechutnostmi a tak. Nic moc místo. A je to tady sakra nebezpečné. Normální/běžné lidi tady nenajdete, protože ti buď hned utekli zpět, nebo to prostě nepřežili. Vhodné prostředí pro výchovu dětí.
Při popisu Noční strany jsem se hodně bavila. Áno, Green nešetřil sarkasmem a cynismem, a jak víte, to mám hodně ráda. Popis nových postav přicházející Johnovi do cestu byl také vtipný. Břitvák Eddie je nesmrtelný a strašně smrdí. Ale jeho schopnost zacházet s břitvou, kterou vidí jen on, je v boji, pokud je na vaší straně, určitě nedocenitelná. Brokovnice Suzie nebo Bože, to je ona. Utíkejte! je blondýna v černé kůži, jejíž schopnost zabít cokoli, aniž by ji v noci budily výčitky svědomí, se také může hodit. Pokud tedy nejste vy jejím cílem. Dá se říct, že tyto dvě postavy jsou Johnovi nejbližší přátelé. Nesmíme však zapomenout na skutečnost, že na Noční straně se nikdo s nikým nekamarádí. Přátelství je zde spíše obchod než nějaká emoce.
Prostředí fajn. Postavy fajn. Ale ne všechno je fajn. Když úplně zapomenu na to, že série Noční strana má asi 12 částí, tak během čtení jsem o Johna vůbec neměla strach. Ani trošinku. Poněkud nesmyslné mi přišlo, když autor poslal ve 30 % knihy na Johna snad to nejhorší, co na Noční straně můžete potkat. Když víte, že nejste ani v půlce knihy, tak vám určitě dojde, že se mu nic nemůže stát. A nestalo.
Dále mi vadilo, že se v knize pořád opakovalo, jaký je John drsňák, jak se ho takřka všichni bojí. Fajn. Přečetli jsme si to dvakrát, musíš to tam napsat ještě desetkrát? Dále je pořád dokola zmiňován jeho dar a to, jak vlastně funguje. Opět na začátku to bylo vysvětleno, proto je nutné si to několikrát zopakovat.
I přes to, že mě tam něco štvalo, tak se mi knížka líbila. Hodně. Simon R. Green si vymyslel takové prostředí, ve kterém se může stát vše, což mu umožňuje být velmi originální a čtenáři se nenudí. A já se už jen těším, co nám přinesou další díly.
* * * *
0 komentářů:
Okomentovat