Kniha, která mě ovlivnila #1: Pán prstenů

     Vzhledem k tomu, že čtu knihy už od doby, kdy jsem se naučila číst, je jasné, že v hromadě přečtených knih budou takové, které jsou pro mě vzácné. Vzácné tím, že mě svým způsobem nějak ovlivnily. The Lord of The Rings je jednou z nich.

     Pána prstenů jsem četla několik měsíců. (Pohybuji se v době před uvedením prvního filmu do kin.)  Čtení mi dalo hodně zabrat. Společenstvo prstenu jsem začala číst někdy v říjnu. V první den jsem se dostala asi na stranu 63 a pak jsem ji až do prosince neotevřela. Vzhledem k tomu, že to byla kniha mé spolužačky a že ji už pochopitelně chtěla vrátit, musela jsem se přemoci a dočíst to. Dočetla jsem to během následujících 14 dnů. Dvě věže mi byly půjčeny hned a za dalších 14 dnů jsem si mohla jít pro Návrat krále. Měla jsem horečku, když jsem si pro něho šla a po zbytek dne jsem spala, protože ta cesta byla velmi namáhavá. Druhý den jsem Návrat krále začala číst a úspěšně jsem ho i dočetla.

     Musím se však přiznat, že jsem to zvládla přečíst jen jednou. Několikrát jsem začala číst Společenstvo prstenu, ale nikdy jsem se nedostala přes stranu 100. Vedle postele mi leží i teď a zatím jsem na straně 90. Upřímně doufám, že to zvládnu.
     Jeden známý mi řekl, že když jsem to nebyla schopna přečíst po tolika letech vícekrát, že už to nikdy nepřečtu. Každopádně jsou lidé, kteří to zvládají číst pravidelně, tak snad nebude problém a přijde na to vhodná doba.

     Čím mě tato kniha ovlivnila? Byla to má první klasická fantasy kniha. A možná i úplně první fantasy kniha. Moc se mi líbila a tak bylo jasné, že tento žánr bude patřit mezi mé oblíbené. Následně jsem začala číst Ságu o Zaklínači a knihy Terryho Pratchetta.
     Je pravda, že jsem pak přešla na knihy z období realismu, především světového. Než jsem šla na vysokou školu, četla jsem různé životopisy panovníků. Ale všechna tato období byla propojena především knihami ze Zeměplochy. (Možná to vypadá tak, že jsem spíše ovlivněna Pratchettem, ale prvotní impuls, abych ho začala číst, dal pan Tolkien.)
     V současné době se zase k fantasy vracím. Ano, těm upírským sra..ndovním knihám se moc fantasy říkat nedá, ale teďka nemám sílu číst něco moc náročného. (Bakalářka je mrcha.)

     Měla jsem moc ráda tento příběh a tak bylo jasné, že se podívám i na filmy. Nejvíce jsem byla nadšena ze soundtracku. The Two Towers OST jsem si dokonce pořídila na originálním CD. (Někdy bych si chtěla pořídit i ty zbylé.) Vzpomínám si, že jsem nejdříve slyšela hudbu, než viděla film Společenstvo prstenu. Přesně jsem odhadla, kdy Gandalf spadl do propasti. Tím nechci říct, že mám dobrý odhad, ale to, že soundtrack je tak dobře propracovaný, že v něm poznáme, co se odehrává v příběhu.
     Závěrečná píseň Into The West má pro mě význam konce. Konec příběhu. Po dočtení Zaklínače jsem si ji musela poslechnout, aby se Geraltův příběh mohl uzavřít. Sice tuto píseň v současné době aktivně nevyhledávám, každopádně při jejím poslechu (i náhodném) ve mně probouzí vzpomínky na dobu, kdy jsem četla tyto knihy.
     Snad ani nemusím říkat, že jsem poté začala poslouchat i jiné soundtracky a tento "styl" hudby patří mezi mnou často poslouchané.
   
     Když jsem Společenstvo prstenu před třemi týdny po letech zase otevřela, byla jsem nadšena jazykem. Jazyk této knihy není jednoduchý. Někteří kvůli němu nejsou schopni tuto knihu dočíst. Mě spíše rozčilovaly popisy přírody v okamžicích, kdy se děje něco důležitého a napínavého. Každopádně si myslím, že se to dá vydržet. Teď si mohu užívat aspoň krásných popisů, které jsou vykonstruované úžasným jazykem. (Ono je úžasné, když i hlavní postavy v příme řečí používají bychom.)
     Dalším, někým opomíjeným, faktem je, že v současné době nikdo nevymýšlí svůj fikční svět, který by se neodehrával v našem světě, v našich reáliích.. Nikdo si nevytváří svět, ke kterému by měl vymyšlené kompletní dějiny. Vymyšlené jazyky. Kdo v dnešní době má takto propracované příběhy? Dnes stačí napsat, jak se upír zamiluje do náctileté slečny, a máte vydělané peníze. Ale to je téma na hodně dlouho.

     Na závěr bych chtěla říct, že doufám, že mi bude povoleno použít do své bakalářské práce, jako úvodní citát, úžasnou myšlenku pana Tolkiena, kterou najdeme v předmluvě k Pánovi prstenů.