Bíglovský leden #12

Já vím, já vím. Poslední článek byl napsaný v červenci. 

Červen, červenec, leden... 

A co?

V lednu jsem hodně četla a i hodně sledovala seriály. Tomu čtení asi pomohlo mé drobné předsevzetí, že budu každý den číst, i kdyby to byla jen jedna strana, musím každý den číst. V lednu jsem nečetla asi jen jeden dva dny, což je pěkné. Dokonce jsem si pořídila velký diář, kam si každý den zapisuji, jakou knihu jsem četla a na jakou stranu jsem se dostala, a také si zapisuji, co jsem ten den viděla za epizody. 

A na Goodreads Challenge jsem si dala jen jednu knihu, abych se nestresovala, že nestíhám. Takhle jsem již prvního ledna měla challenge hotovou. A to se vyplatí.

Knihy.

 

V lednu jsem dočetla krásných patnáct knih. Hezké číslo, že? A pro mě dost netypické. Ale buďte v klidu, spousta knih bylo ke zkoušce na Literaturu pro děti a mládež. A básničky a pohádky pro děti se čtou velmi snadno.

 

Selekce vyhrála Knihu roku 2014 nakladatelství CooBoo. Díky tomuto vítězství jsem čekala, že to bude parádní kniha, ale bohužel jsem byla dost zklamaná. Prvních sto stran mě nudilo, poté to začlo být dost romantické a předvídatelné, zároveň to bylo ale milé a četlo se to dobře. Celkově to ale žádný zázrak nebyl. Ale obálku to má pěknou. 110 stran.

Do poklidné modři je posledním dílem série Nebe. Naše české vydání je takové zvláštní, je zde konec druhého dílu, který zcela nepochopitelně nebyl na konci druhé knihy. Takže začátek jsem si užila, bylo to napínavé. A pak začal díl třetí a to byla nuda. Ale konec byl opět parádní. Ale předvídatelný, autorka mě nijak nepřekvapila. Škoda. Každopádně jsem ráda, že mám zase další dočtenou sérii. 244 stran.

Polibek šarlatu je druhým dílem série Půlnoční rasa, aspoň teda myslím, že se tak jmenuje. Měla jsem chuť si přečíst nějakou urban fantasy, dost jsem uvažovala o tom, že se spíš posunu v Anitě Blake, ale pak jsem si vzpomněla, že mám tohle doma půjčené víc jak rok a že bych to konečně měla Evě (Zdravím!) vrátit. Bylo to tak trochu za trest - Eva věděla, že mě první díl nebavil, a tak mi hned půjčila druhý, je strašně milá. Polovina knihy byla nudná, druhá polovina byla už zajímavější, ale opět byla předvídatelná až na půdu. Zjistila jsem, že mám potřebu dočítat série, takže se s tímto fikčním světem budu očividně ještě dlouho, předlouho trápit. 271 stran.

Strado & Varius aneb Setkání s Mozartem je autorská ilustrovaná kniha. Je to čtení na chvilku - velká písmena a hodně ilustrací. Bylo to milé, ale asi jsem nebyla tak úplně nadšená - taky už několik staletí nejsem cílovkou, že.  32 stran.

Kouzelný svět Gabriely je další knihou ke zkoušce. Gabriela zjistí, že ovládá jazyk věcí - domluví se skříní, stolem nebo se sochou. Díky této schopnosti zažívá různá dobrodružství. Takhle kniha se mi líbila. Doporučuji. 60 stran.

 

 

Husa Líza a vánoční hvězda je opět ilustrovaná kniha. Krátký příběh s pěknými ilustracemi, ale nic mi to nedalo. Tohle bude tak pro děti kolem 3 let, možná i pro mladší. 22 stran.

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět je básnická sbírka Ivana Blatného. Básničky to byly pěkné, ale na poezii nejsem. Každopádně tohle je knížka, kterou bych svým dětem dala. 48 stran.

 

Jitka a kytka je velmi kraťounká kniha se zvláštními ilustracemi - takové koláže. Neoslovilo mě to. 12 stran.

Karel IV. mě naopak nadchnul. Také je to pro starší děti. Ilustrace byly fajn, textu zde také nebylo tolik, ale je plný informací. Takže pro děti super. 33 stran.

Povídá pondělí úterku je básnická sbírka. Básničky to byly vtipné a hravé. Neumím se k poezii vyjadřovat, takže odpusťte tuhle drobnou charakteristiku. 42 stran.

Jak jsem byl malej byla super knížka. Parádní ilustrace, humor. Tohle doporučuji i dospělým, já se u toho bavila hodně. 89 stran.

Chaloupka na vršku je snad podle večerníčku, který jsem neviděla. Odehrává se to během jednoho roku. Děti jsou seznámeny s různými svátky a tradicemi, což je dle mě hodně fajn. Příběh to byl milý a nenásilný. A možná by byl večerníček zábavnější. 144 stran.

 Ztracené dny je prvním dílem o Emily Strange. Četla jsem to s teplotou, takže jsem na to neměla asi tu správnou náladu. Atmosféra se mi moc nelíbila, ale byly tam krásné ilustrace kočiček, takže jsem schopná tomu odpustit kdeco. Ale bylo to i vtipné. Jen mě mrzí, že v knihovně byl jen první, třetí a čtvrtý díl. Teď nevím, jestli můžu hned pokračovat třetím dílem, nebo počkat, až se vrátí díl druhý. 181 stran.

Poklad Čarodějky ze severu je úžasná knížka. Moje první letošní pětihvězdička. A dokonce jsem napsala i recenzi, takže se těšte. Bavila jsem se u toho. Doporučuji. 300 stran.

Ivan je jen jeden je moje druhá letošní pětihvězdička (obě knihy jsem přečetla posledního ledna, asi jsem byla na hvězdičky štědrá). U téhle knížky jsem brečela. A to vážně. Bylo to smutné a bylo to úžasné. Jsem cíťa. Zkuste, jestli jste cíťové taky. 270 stran.

Rozečtených knih nemám tolik. Až mě to překvapuje. Ale někdy bych byla ráda, kdybych měla jen jednu. 

Uzly a pomeranče jsem nedočetla a dočítat nebudu. Určitě to není hloupá knížka, ale byla jsem ráda, že jsem ji nakonec nemusela ke zkoušce číst. Neměla jsem na to náladu. 48 stran.

Překroč svůj stín je velmi oblíbená kniha a já se do ní zatím nemůžu začíst. Každopádně ji chci dočíst. Snad mě to začne bavit. 113 stran.

Panenka z kostí je moje knížka, žádná výpůjčka z knihovny nebo od kamarádů. Moc jsem toho z ní ještě nepřečetla, ale není to špatné. Jsem zvědavá, co se tam ještě stane. 58 stran.

Celkem přečtených stran za leden: 2077.

Naštěstí jsem si nedala žádné předsevzetí na počet stran, každopádně tento měsíc by se mi povedl.

Seriály.

 

Seriály budou bez obrázků. Strašně mě štve, že ne všechny obrázky obálek nemají stejnou velikost. Snad příští měsíc budu číst takové knížky, které mají správnou velikost. To jen taková fňukací vsuvka, která by u seriálů neměla co dělat. Ale je to můj článek. Tak!

Selfie (01x13). Tento seriál mě bavil hodně, sice takový hloupoučký, ale byl fajn. Moc mě mrzí, že druhá série už nebude. 5 epizod.

Ground Floor (02x06). Objevila jsem to někdy před Vánocemi. Je to parádní. Bavím se u toho. Doporučuji. Nedávno jsem se dozvěděla, že druhou sérií to končí a prodloužení nebude. Jsem naštvaná. Vážně. 6 epizod.

Galavant (01x08). Tohle je úžasný seriál, jen se nebude líbit všem. Otázka je, jestli se to dost líbilo v Americe, aby se rozhodli dát jim druhou sérii. Písničkový seriál, komedie, hrdinové a antihrdinové. To si prostě druhou sérii zaslouží. 8 epizod.

Agent Carter (01x02). Zatím jsem neviděla dost dílů, ale ty dva, co jsem viděla, se mi líbily. Přijde mi to lepší než Agents of S.H.I.E.L.D., což také něco říká. 2 epizody.

State of Affairs (01x01). Jen jsem se chtěla podívat, co to bude. No... Já vám nevím, k tomuhle se jen tak brzo nevrátím. Jestli se k tomu vrátím vůbec někdy. 1 epizoda.

Awkward (04x21). Tohle mě baví, i když je to čtvrtá série. Těším se na pátou, která je myslím už poslední. Snad bude stejně dobrá. A snad mi bude po těch postavách smutno. 3 epizody.

Faking It (02x10). Tohle také patří mezi mé oblíbené seriály. Jsem zvědavá, co bude ve třetí řadě. Těším se. 4 epizody.

The Big Bang Theory (08x12). A tohle mě také baví, i když je to už osmá série. Jen Penny nemám ráda. A dost pochybuju o tom, že ji budu někdy ráda mít. Je hloupá. Fakt moc hloupá. 5 epizod.

Constantine (01x10). Tenhle seriál mi připomíná Supernatural a Herryho Dresdena, ale vůbec mi to nevadí. Constantine je sympaťák, jen Zed by se pořád nemusela tak divně tvářit. Jsme zvědavá, jestli dostane druhou sérii, nebo skončí po první. Doufám, že neskončí. 9 epizod.

Supernatural (02x17). K tomuhle seriálu jsem se po dlouhé době vrátila. A baví mě. Hodně. Těším se na díly, kde bude Felicia Day, ale ta je snad až v osmé sérii, bude ještě dlouho trvat, než se tam dokoukám. 37 epizod.

Beverly Hills (03x03). Ano, vidíte správně. Nějak jsem dostala chuť se na to dívat. A dívám se na to dál, i když mě to neskutečně rozčiluje. Nesnáším Brendu. Jen co promluví, tak mám chuť křičet. Uaaa. 53 epizod.

Celkem zhlédnutých epizod v lednu: 133. 

Viděla jsem toho hodně. Jen jsem chtěla dokoukat podzimní novinky (a i některé letní), ale to mi vůbec nevyšlo. 

Uff, to byla práce. Příště musím přečíst míň knížek a koukat na míň seriálů, kdo má o tom furt psát. Stejně to nikdo nečte. 

A kdyby náhodou... Četli jste nějakou výše zmíněnou knihu a viděli výše zmíněný seriál? Koukáte se také někdo na Beverly Hills? Nechci být jediný magor, co na to kouká. Sice je fajn být jedinečná, ale vocamcaď pocamcaď.

Mějte se krásně a hodně čtěte.

SYLVAIN REYNARD. Gabrielovo inferno

Hříšné odstíny vášně #1

     Prý erotický román. Historické romance jsou erotičtější a víc sexy než tohle. K tomu si přidejte, že je to jakási napodobenina Tvajlajtu a Šejdů - on ten název celé série je takový... Odstíny jsou už tak profláklé slovo, že by se už nemělo s romantickými a erotickými romány spojovat, protože ty konotace nejsou kladné. Aspoň pro mě, zabíječe romantických situací.

     Příběh o hříšném vysokoškolském profesorovi Gabrielu Emersonovi a o mladé panenské Julii. On má psychický problém a hledá spasení, ona má psychický problém a hledá pravou lásku, někoho, komu by z celého srdce dala své panenství. Zakázaná láska - studentka a profesor, která nemá žádné "zakázané" vyústění - což je spoiler jak prase. Takže bacha na to! Oba mají svá tajemství a oba mají strach, že kvůli nim ztratí toho druhého. 

     Postavy jsou divné. Omezené. A sexuálně frustrované. Celkově jsou do hlavy bijící. (To znamená, že máte chuť mlátit hlavou do zdi, když o nich čtete.)

    Gabriel je bývalý feťák, co neměl problém mít sex na jednu noc, přesněji řečeno živočišný sex na jednu noc bez romantiky, lásky a uctívání ženského těla. Je arogantní a chvilkami dost zlý. A je bohatý! A strašně sexy (říkal pan autor). Pokaždé, když se do nějaké zprávy pro Julii podepsal jako G, tak mi to přišlo, jak by Julii psal bod G, ale to asi dost odbočuji. Zajímavá věc na něm je ta, že se mu mění barva očí - někdy jsou modré (safírové) a někdy je má zelené jako drak (buď je to blbost, nebo metafora).

    Julia je panna. (Je potřeba si to zopakovat ještě párkrát, aby to bylo všem jasné, jelikož je to jeden ze stavebních kamenů celého příběhu.) Tato vlastnost literárních hrdinek erotickoromantických knih odehrávajících se v naší době je tak moc klišoidní, že už to víc klišé být nemůže. Je ufňukaná, chová se divně - jejím náladám jsem nerozuměla.

    Nejhorší na celé knize je to, že pan Reynard psát umí - určitě je to psané líp než většina takovýchto románů. Na druhou stranu mi jeho vzletný a metaforický styl moc nesedl. Bolestná a až patetická čistota místnosti mě nenechala chladnou - možná bylo jeho záměrem, aby se čtenáři podivovali nad jeho použitými přívlastky. Dále je zde značný výskyt slov jako hřích, odpuštění, pokání, ctnost, cudnost, milování, anděl, prznitel a panna. Většinu těchto slov ve svém běžném životě ani nepoužívám - dobré si připomenout, že existuje něco jako hřích. Jeho styl psaní by si zasloužil mnohem lepší příběh.

    Vyprávění je z pohledu Gabriela i Julie. Nejen. Často se objeví i myšlenky nějaké vedlejší postavy, což by mohlo být pro někoho matoucí. Líbí se mi, když se v knize setkám s názory více postav, ale zrovna tady to není až tak potřeba. Jedna myšlenka nějaké no name postavy není moc důležitá a ani to situaci moc nedokreslí.

    Líbil se mi nápad zapojit do příběhu Božskou komedii, autor se trochu pokouší o jakousi paralelu mezi Dantem s Beatricí a Gabriela s Julií. Božskou komedii jsem nečetla, ale musím říct, že mě to na jednu stranu láka se do ní pustit, na stranu druhou ji mám asi touto knihou lehce zprotivenou. 

    Není zde jen odkaz na Danteho, ale i na další knihy, hudební skladatele a jiné hudebníky, malíře a bůh ví co ještě. Autor se očividně snaží ukázat, že má přehled. A zajímalo by mě, jestli umí italsky, když tam často cpal italské věty.

     Děj je nudný. Ze začátku mě bavily aspoň hádky hrdinů, i když někdy neměly smysl. Ale byly tam nějaké emoce! A četlo se to rychle, dialogy nebyly zpomaleny přebytečnými popisy. Ze začátku hádky a pak zbytek knihy tokání. A tokání. A tokání. A nuda. Nuda. Nuda. Kdyby se jejich vyznávání lásky zkrátilo, bylo by to mnohem lepší - 400 stran o tom, jak chtějí spolu sex, ale nemůžou ho mít, protože by ani kvůli univerzitním pravidlům neměli spolu být, je opravdu moc. Myslím, že je to až zbytečně moc dlouhá předehra. 

(SPOILER! 

Ale ty tři orgasmy na konci asi za to stály. Ano, až na konci.

SPOILER!)

    A nyní k věci, kterou jsem ani do teď nerozdýchala a otravovala jsem tím několik lidí smskami. Nevím, jestli autor opravdu myslí vážně to, co napsal o sexu. Mně to přijde omezené. Odsuzovat někoho kvůli BDSM sexu? Kde to žijeme? Je to jen a pouze jejich věc. Mít sex z lásky je pěkná věc, ale v této knize je to až moc přehnané. A chvilkami to na mě působilo tak, že pro sex z lásky jsou určeny jen dvě polohy a zbytek patří do kategorie "zvířecí šukání" - vy, co jste v dlouhodobém vztahu, zahoďte Kamasutru!

    

    Když to shrnu, dám dvě hvězdičky. Jednu za styl a nápad zapojení Božské komedie, druhá za znaky - taky bych chtěla napsat 560 stran o ničem a ještě být za to chválena. (Měla bych zjistit, jak to dělá, potřebuji napsat diplomku.) Také musím říct, že jsem chtěla vědět, jak se to bude mezi nimi vyvíjet, čekala jsem velké drama, které ale bohužel nepřišlo.  Přečetla jsem si anotace ke zbývajícím dílům a asi nemám potřebu je číst. Tento příběh o spasení hříšníka, který je zároveň oslavou cudné lásky, mě zklamal - hodnocení na goodreads má totiž dost vysoké.

A možná jsem to jen nepochopila.

CHARLES GILMAN. Šílený profesor

Horror School #1

    První díl série mě zaujal jen díky původnímu názvu série - Tales From Lovecraft Middle School. Určitě vám došlo, že je to kvůli tomu Lovecraft. Což je synonymum pro horory, děsivé příběhy a plíživou hrůzu. A hodnocení také není nejhorší. 

     Dvanáctiletý Robert musí od září chodit do nové (a nově postavené) školy, protože úřady tak rozhodly (podle trvalého bydliště). Nikoho tam nezná. Kromě Glena, který ho vždy šikanoval. A... A víc neřeknu. Šílený profesor je dost krátká kniha (122 stran), takže bych vám mohla vyzradit něco, co bych neměla. Ale je jasné, že Lovecraftova střední škola nebude ledajaká škola.

    Začnu hned prvním (a asi jediným) záporem celé knihy. Jak jsem se již zmínila, příběh je na pár stranách. To znamená, že se autor moc nerozepsal. O nikom a ničem. Postavy jsou ploché. Kdyby tam byla nějaká sexbomba, tak bude také plochá jak fošna. Moc se o nich nedozvíme, jen důležité informace, abychom věděli, kdo je hodný a kdo je zlý. Chtěla jsem prvně napsat "kdo je černý a kdo bílý", ale rasismus nebudeme podporovat. Více stránek by knize jen prospělo.

     To je názor můj, staré ženské. Šílený profesor je určen čtenářům začátečníkům, jen nevím, jak si poradí s jazykem R'lyehian (čte se to přesně tak blbě jako ten samotný název). Viděla bych to tak, že mladému čtenáři bude stačit jednoduchá linie příběhu na pár stránkách, bude nadšen, že se pročetl až na konec. 

    Šílený profesor je ale i výchovný, což není nic nečekaného. Robert má rád knihy, tak autor podporuje touhu dětí zažívat různá dobrodružství skrze knihy, protože mimo knihy to moc nejde. Alespoň se to podaří Robertovi a my (a děti) mu můžeme jenom závidět. Také se objeví problematika šikany, ale zas tak moc se neřeší, a lidé, kteří chtěli pomoct, byli odbyti.

    Ději nemám co vytknout. Bylo to pěkně vymyšlené. Vše se odehrálo během tří týdnů - to je taková rychlovka. Gilman nám postupně předkládá tajemství, nějaké odpovědi a ke konci akci. Bohužel ta akce byla velmi krátká. Řeknu to ještě jednou - všechno je krátké.

   

    Na konci knihy je jasné, o čem bude druhý díl. To potvrdí i ukázka z druhé knihy. Musím říct, že se na druhý díl těším. Sice je to vše takové uspěchané, humoru moc nenajdete, postavy nejsou pořádně vykreslené, ale víme, kdo je hlavní záporák. Záporák je to nejdůležitější. Dávám dvě a půl hvězdičky. Zajímalo by mě, kdo by poslal své dítě do školy, která má v erbu Cthulu.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

ALICE CLAYTON. Nabíječ

    #1 Cocktail

    Nabíječ se minulý rok stal nejvtipnější knihou roku na Goodreads. Díky této informaci začne čtenář očekávat něco opravdu vtipného a dobrého. Pak jsou tady recenze a hodnocení lidí, které jsou spíše pětihvězdičkové. Přesně kvůli tomuhle jsem si říkala, že to bude super kniha, kterou si budu muset přečíst. A byla jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala.

    Caroline se nastěhuje do nového bytu, ze kterého má opravdu radost. Až do chvíle, tedy do noci, kdy ji ze spánku vzbudí rány z vedlejšího bytu. Sousedova postel naráží do zdi. A k tomu ještě Caroline slyší, jak někdo někoho plácá přes zadek. Další noci to samé, jen se neplácá, ale mňouká a hihňá. Jednu noc to už Caroline nevydrží a jde sousedovi vynadat. Otevře jí sexy fotograf Simon, kterému ještě stál...

    Nějak automaticky jsem si myslela, že tato kniha bude erotická. Jako že bude sex a orgasmus a ejakulace v každé kapitole alespoň dvakrát. Zmýlila jsem se. Nabíječ je spíše taková romantická komedie, která se zvrhne v erotický sitcom. Mnoho erotiky s hlavní hrdinkou si neužijete, i když je to fakt kus, protože nemůže už nějaký ten měsíc dosáhnout své dávky Óčka. Ne, není to droga, je to jen jakýsi podivný název pro orgasmus. Její pouť za Óčkem bude dlouhá. Ještě ani v polovině knihy nebude mít Caroline sex.

    V úvodu jsem psala, že tato kniha byla nejvtipnější za rok 2013. Ano, bylo to vtipné a svěží. Interakce mezi hrdiny - Caroline a Simonem, byly opravdu úsměvné. Ale s další a další stránkou to začala být nuda. Pro mě to bylo už zdlouhavé a dočítala jsem to jen kvůli tomu, aby se mi zvedl počet dočtených knih. A byla jsem už v půlce. 

    Každopádně musím říct, že bylo fajn, že nezačali spolu souložit hned na chodbě. Vztah mezi nimi byl pěkně vykreslen, ale trvalo to moc dlouho. Další plus je, že Caroline neměla orgasmus už jen z toho, že se na ni Simon podíval. 

    A když už jsme u těch orgasmů.... Dámy, když se blížíte k Óčku, fakt blbě to zní, také se vidíte na útesu a musíte udělat krok do prázdna, abyste měly orgasmus? Jasně, byla to metafora pro získání ztraceného Óčka, ale kdo při sexu přemýšlí ve filozofických metaforách? Dobře, dobře, uznávám, Nabíječ je plný metafor a přirovnání, protože se Caroline nelíbí slovo penis a vagína. Takže máme... Některým vadila v jisté erotické trilogii vnitřní bohyně, zajímalo by mě, kolika lidem vadila SC - Spodní Caroline, která ovládala Carolinino chování, ba dokonce i její život. Caroline je chvilkami dost přímá, ale pak jsou zde metafory a náznaky. Někdy to bylo fajn, někdy mi to přišlo neuvěřitelné a hloupé a naprosto zbytečné. 

    Příběh je vyprávěn z pohledu Caroline, což nikoho z vás nepřekvapí. Ale byly pasáže, ve kterých byly esemesky různých postav. Z toho by se dalo usuzovat, že se dozvíte i něco o myšlenkách druhých jedinců a vytvoří vám to komplexní pohled na situaci. Bohužel, pokud to nebyly rozhovory mezi Caroline a jejími kamarádky nebo Simonem, nic se pořádně nedozvíte. Sice to trochu samotný příběh oživí, ale prakticky je to k ničemu. Podobným způsobem byla napsána jedna kapitola, ve které byly postupně myšlenky čtyř postav. Bylo to vtipné, ale myšlenky se týkaly jen jízdy autem.

    Už bych se konečně mohla dostat k závěru... 

Nabíječ je chvilkami vtipná kniha, ale že bych nemohla popadnout dech z toho všeho smíchu, to teda určitě ne. Kroužení Caroline a Simona kolem sebe bylo sympatické a milé, odlišné od jiných knih. Bohužel to bylo moc dlouhé a začalo to být nudné. Možná je nejlepší přečíst celou knihu najednou a ne to číst po kouscích, jako jsem to četla já. Možná proto to bylo pro mě předlouhé. Uděluji dva povadlé penisy a nevím, jestli se mi bude chtít číst druhý díl, který by měl být opět s Caroline a Simonem.