Okřídlená duše je knihou, která mě nejprve zaujala svou obálkou. Proč? Protože jsem ten obrázek už předtím někde viděla. Je z jednoho alba skupiny Nightwish, ještě z doby, kdy s nimi zpívala Tarja.
A pak ji četla má úžasná korektorka Kristina. Zdravím. Líbilo se jí to. Vzhledem k tomu, že se Kristina nevyžívá v literárním sebemrskačství a nečte hromady špatných braků jako já, neváhala jsem se do čtení pustit, i když jsem od toho zázrak neočekávala.
Plán na víkend byl zcela jasný - rozečíst co nejvíce knih. V plánu však nebyla zmínka o nějakém dočtení - tuto kacířskou myšlenku se odvážila vyřknout až @eipetra. Jejímu nápadu jsem se za monitorem smála, ale teď snad má škodolibou radost.
Amelia Grayová je restaurátorka hřbitovů. A vidí duchy. Dvě informace, které by mohly čtenáře zmást. Mohl by si totiž díky nim myslet, že je Amelia umístěna v léčebném zařízení. Ale ne. Každopádně by ten příběh byl určitě zajímavý. Její otec, který je na tom stejně jako Amelia, ji celý život učil pravidla, která ji ochrání od duchů, aby z ní nemohli vysávat její energii. Amelia však tato pravidla poruší.
Může za to především detektiv John Devlin, který ji požádá, aby s ním konzultovala nález mrtvé dívky na hřbitově, na kterém teď Amelia pracuje. Ona souhlasí a začne s Johnem spolupracovat. A to i přes fakt, že jsou k Johnovi připoutáni dva duchové - mladá žena a holčička. Na druhou stranu ji k němu táhne velká fyzická přitažlivost, jakou nikdy nezažila. A k tomu všemu se zvětšuje počet nalezených mrtvol. Na hřbitově nic tak netypického, řekla bych.
Příběh je vypravován Amelií ich-formou. Byla jsem překvapena různými vševědoucími větami. Tato kombinace mi přijde poněkud zvláštní, nemyslím si, že by na tom bylo něco špatného, ale nepadlo mi to do oka.
Amelia jako hlavní hrdinka určitě není odstrašujícím příkladem. Byla vzdělaná, nebyla ukňučená a ulekaná a vystrašená z každého šustnutí trávy. Ale časté myšlenky na Johna byly pro mě už unavující. Rozkol mezi otcovým přáním, aby se Amelia už nikdy s Johnem neviděla, a její touhou po něm byl opravdu ve vnitřních monolozích znát. Myslím, že to je velký stavební kámen tohoto příběhu.
John Devlin - krásný, inteligentní, sexy muž. Toto jsem snad ani nemusela psát. Žije s dvěma duchy, kteří ho pronásledují takřka na každém kroku a vysávají z něho energii. Ačkoli je tedy krásný, mračí se a má temné kruhy pod očima. To má kdejaký knihomol, jen tak mimochodem. Jeho životní tragédii autorka popsala, takže si šetřte pro Johna nějaké ty slzy. Já neplakala, chtěla jsem vědět, kdo je vrahem.
Nelíbila se mi taková ta osudovost a tragičnost vztahu Amelie a Johna. Pro mě to bylo patetické. Jako skoro vše poslední dobou. Ale chápu, že některé čtenářky to mají rády. Ale která z nás by to chtěla zažít?
Kdybych měla jistotu, že si autorka nastudovala problematiku hřbitovů, tak bych uvítala více informací o hřbitovních symbolech. Když o tom Amelia nějaké postavě vyprávěla, bylo to zajímavé. Opět ale chápu, že by to mohlo někoho spíše nudit.
Okřídlená duše se mi četla dobře. Bylo to zajímavé a napínavé. Napínavé především. Styl vypravování je jednoduchý, nerozvláčný, popisů tak akorát - vše jde z popisů pochopit.
A duchové? Musím říct, že jsem z počátku měla obavy, že to bude díky nim přeplácané a nesmyslné. Nakonec to bylo zajímavým oživením detektivního příběhu. Každopádně by mě zajímalo, jaké by to bylo bez všeho toho nadpřirozena.
Hřbitovy. Mrtvoly. Čerstvé mrtvoly. Mouchy. Tajný univerzitní spolek. Duchové. Okřídlená duše je výborné víkendové čtení v posteli. Celou dobu budete přemýšlet, kdo je vrahem. Stejně si myslím, že to byla Amelia. Nevěřte nikomu, kdo vidí duchy a není na psychiatrii! Dávám tři a půl hvězdičky a moc se těším na druhý díl. Kdy vyjde? Kdy vyjde!?
