Zobrazují se příspěvky se štítkemvesmír. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvesmír. Zobrazit všechny příspěvky

12.05.13

Nedělní čtení #5

    Opět tu je neděl a jeho čtení. Neděli mám schválně v mužském rodě. Celý týden bylo pršavě a zataženě. A vůbec to nepopohánělo ke studiu a ke čtení. Jen ke chrnění a povalování v posteli. Dnes je už trochu svítivě, ale stejně bych jen chrněla. Jak jste na tom vy? Doufám, že se najde aspoň jedna lemra líná, která je na tom stejně jako já.

Beth Revis. Milion sluncí

 

      Milion sluncí je už druhý díl série Vesmír (?). Opravdu nemám tucha, jak se jmenuje, ale to máte jedno. Ve světě kniha oblíbená. Já ji nemám ráda. S prvním dílem jsem se trápila, s tímto se trápím ještě více. Snažím se ji ale dočíst, protože je to v knihovně jako novinka, už je i zarezervovaná, takže kdybych ji vrátila, budu na ni pak znovu čekat hodně dlouho.
    První díl, Loď mezi hvězdami, byla kniha s dobrým nápadem. Opravdu. Nápad super. A to bude asi tak všechno. Moc se mi nelíbí fakt, že autorka postaví zápletku knihy na neznalosti fyzikálních zákonů. Můžete namítat, že každý fikční svět je jiný, že má jiná pravidla, jiné fyzikální zákony a je prostě tím, čím ho chce mít autor/autorka. Tohle bývá i můj názor. Někdy. V tomto případě ne. 
    V tomto díle se hned na začátku mluví o té chybě. Super, konečně si autorka nastudovala fyziku. Aby následně mohla udělat další chybu. 
    Abych vás uvedla do obrazu. Jsou ve vesmíru. Na lodi. Která zpomaluje, protože motor ztrácí účinnost, výkon, sakra, doučím se fyziku. Někdy. A teď si vzpomeňte na Newtonovy pohybové zákony. Hlavně zákon o setrvačnosti. Říkáte si teďka: Cože? Jak ta loď může zpomalovat? Proč má vlastně zaplý motor? Co to je za blbost? To já si tu říkala také. Ve druhém díle se dozvíte, že kvůli špatnému motoru loď stojí. Kdo to autorce poradil nevím, raději to vědět ani nechci. Předpokládám, že ta loď je zaparkovaná u té planety, kam mají dolítnout. Bude asi přivázaná nějakým pevným lanem, aby se náhodou nepohnula. To jsem ještě zvědavá, jak to vlastně bude. A jestli jde o zaparkování u planety, tak to bude dobrej vtip.

     Teď se dostanu vyloženě k Milionu sluncí. Nemám ráda hlavní postavy. Hlavní hrdinka je fňukna, ale v pořádku, dalo by se to pochopit. Hlavní hrdina, který je, podle mě, hlavnější než hlavní hrdinka, je blbec. Proboha, co čekal, když nechal lidi samostatně myslet? A bude fňukat nad tím, co se tam děje. Problémy si udělal sám. A my o tom máme číst. 
     Nelíbí se mi, že je takřka vše založeno na tom, jak někdo lže někomu. Nebaví mě to. Opravdu ne. Ať si tam klidně lžou, ať se pozabíjí. Mně je to jedno. A proto to chci dočíst. A možná si i přečíst i třetí díl. Masochismus vládne světu!

    Je mi líto, ale tuto sérii nemohu doporučit. Myslím, že je dost lepších než tato. Pokud byste ale u čtení nemysleli, tak by se vám to mohlo líbit.

    

24.04.13

LUCIE LUKAČOVIČOVÁ. Stanice Armida

     O Lucii Lukačovičové jsem už slyšela. V Pevnosti. Kde jinde, že? Zatím jsem ale neměla možnost si od ní něco přečíst. Až nedávno jsem uviděla v knihovně krásnou obálku. Však se sami podívejte na obrázek hned vlevo, naživo je ještě pěknější. Knihu jsem vzala do ruky a podívala jsem se co, kdo a jak. Protože mi jméno autorky nebylo neznámé, neváhala jsem a v pacinkách jsem tuto drobnou knížečku nechala. 

    O ději vám toho moc neřeknu, stačí si přečíst anotaci. Stanice Armida je málostránková, takže bych toho nemohla více vyzradit. A také vám chci nechat nějaké to překvapení.

    Lukačovičová nás hned v první větě vnese do děje. Hmm, myslím to tak, že se na začátku nijak nevykecává a jde do toho prostě po hlavě. Tedy hned první větou. Možná vás překvapí, jako i mě, že se neobtěžuje s představením svého fikčního světa čtenáři. Příběh je vyprávěn tak, jako bychom tento svět znali a bylo nám vše jasné. Možná Lukačovičová publikovala různé povídky z tohoto světa. Každopádně to příběhu nijak neškodí.
    Postupně se během čtení dozvíme, že se s hlavním hrdinou ocitáme ve vesmíru. To tedy víme i z anotace. Na stanici, kde žijí spolu jak pozemšťané - Terrané (terra, ae, f. = země), dále Opálové (Opálka na obálce), Smaragdi a další. Pozemšťané jsou zde reprezentováni různými národnostmi. Opravdu rozmanitá společnost.
    Aby se všichni, pozemské národnosti a mimozemšťané, domluvili, používají interlingvu. Lingua franca ve vesmíru. Tím je vyřešen problém komunikace a potřeby překladatele opálštiny a smaragdštiny. Nebo potřebu rybičky - kdo nerad ryby, musí být nadšen!

    Hlavní postavou je Viktor Frenchstone, psycholog a xenolog. Myslím, že mám pro něho slabost. Chytrý pán, který umí číst v lidech a mimozemšťanech i bez telepatie. A umí toho řádně využít. Předpokládám, že by dokázal být i zajímavým záporákem. Ach.
     Frenchstone není jedinou postavou, z jejíž pohledu bude příběh vyprávěn. Další, druhou hlavní, postavou je Alison, policistka, která bude Frenchstonovi pomáhat, nebo Arkadij Aisenjev, ruský kníže. 
     Pro mě velmi sympatickou a zajímavou postavou byla Tin Rose - má trochu nelegální zaměstnání a kovový obličej. Kdyby autorka napsala o Tin nějaký příběh, vůbec bych se nezlobila.

    Styl vyprávění mě zaujal. O rychlém vstupu do děje bez vysvětlení jsem se již zmínila. Rozvleklými popisy nás autorka nezahlcuje. Popisy jsou zde velmi krátké, nutné k pochopení situace a navození té správné atmosféry. Nenajdete zde pasáže, kde by si autorka procvičovala líčení. Díky tomu děj pěkně rychle utíká a nezastavujete se. Jedině, když knihu zavřete.
    Rychlému ubíhání děje možná napomáhá i ostré střídání scén - jako třeba ve filmu. Kapitoly jsou rozděleny do menších celků - podle prostředí, situace a postavy. 
    Zajímavé bylo i zvýraznění vnitřních monologů postav. Díky tomu si uvědomíte, že postavy jsou přemýšlivé a že jim mozek furt jede. Jako některým pusa.

   Když to vše smetu dohromady, máme tady rychle ubíhající příběh z vesmírného prostředí s několika druhy mimozemšťanů. Kniha se čte prakticky sama - jen se brzdíte otáčením stránek. Akčních scén zde nebylo málo, i drobounkou romantiku najdete. Detektivní zápletka byla zajímavá a konec byl pro mě překvapivý, i když chvilkami trochu nepochopený. Ale to přisuzuji mé nepozornosti. Lukačovičová píše srozumitelně. Dávám čtyři hvězdičky a doufám, že se brzy dostanu k autorčiným dalším dílům.