SARAH J. MAAS. Půlnoční koruna

Skleněný trůn #2

Asi jsem objevila svou guilty pleasure autorku. Ono to není nic extra, já to vím, vy to víte, ale stejně mě to nějakým záhadným způsobem baví číst. A nenadělám s tím nic. 

Celaena, nemůžu si nikdy vzpomenout, jak se to její jméno přesně píše, se po velkém a docela trapném závěrečném souboji stala královskou vražednicí, tedy královou bojovnicí, ono je to stejně jedno, stejně víme, co dělá. Je vysílána na mise, kde zabíjí nepřátele koruny. Tedy tak to tvrdí adarlanskému králi, ale brzy zjistíme, že své cíle nechává žít. To může být nebezpečné pro ni i Chaola a Nehemii. 

Celaena si začala vydělávat dost peněz a jako správná ženská je utrácí za šaty a knihy. Tohle mě na ní baví, je to prostě normální ženská. Tahle ženskost se moc často v knihách nevidí. A když už je nějaká hrdinka zobrazena jako žena, tak jen kvůli tomu, aby se mohla chovat jak... pikaču. Samozřejmě, i Celaena bývá protivná, náladová a chtěli byste ji profackovat, ale takhle se třeba i já někdy, výjimečně, chovám. 

Docela mě zaskočilo, že Celaena je docela magor. Je vyšinutá. Dost nebezpečná. Jde z ní opravdu strach. Když to třeba srovnám s Tamlinem, postavou ze Dvora trnů a růží, tak tam jen autorka pomocí hlavní hrdinky tvrdí, že je Tamlin nebezpečný, ale je to takový ňuník. Za to Cealena je fakt nebezpečná. Konečně se nám tady ukazuje adarlanský zabiják. I když teda ty soubojové scény jsou nic moc. A drastické scény moc nečekejte.

Nejvíc prostoru, po Celaeně, dostal princ Dorian. Neřeknu proč, to by byl spoiler. Ale máte se na co těšit. Jen to zatím není tolik rozpracované, ale čekám, že v dalším díle se to zlepší.

Chaol je tady ukázán skoro jen jako zamilované koťátko. A jako věrný přítel a věrný králův podřízený. Je to prostě klaďas.

Půlnoční koruna už není Hunger Games a Hra o trůny, autorka se snaží jít svou vlastní cestou. Jen král Adarlanu mi dost připomíná krále ze série Soumrak království od Morgan Rhodes. Tady také král touží dobýt celý kontinent za pomocí něčeho mocného, co hledá a nemůže nalézt. 

Je pravda, že já nemám zas tolik načtené fantasy, takže vám sečtělejším v tomto žánru to může přijít zcela neoriginální. Vy, co nemáte načtené fantasy jako já, se v tomto ohledu nemusíte bát.

A co bych vám tak řekla ke čtivosti? Líbilo se mi to více než první díl. Nebyla snad ani jedna část, kde bych se vyloženě nudila. Měla jsem zlé tušení ohledně jedné postavy, tak mě to nutilo číst dál a dál, abych věděla, jak moc zle ta postava skončí. 

Pokud vás bavil Skleněný trůn, tak tohle by vás mohlo bavit mnohem víc. A co jsem tak slyšela, tak další díl je ještě lepší. 

Ačkoli mě čtení bavilo, byla jsem napjatá, nenudila jsem se, musím dát jen tři mrtvoly, nebyla jsem nadchnutá tolik, abych mohla dát více. 

SARAH J. MAAS. Skleněný trůn

Skleněný trůn #1

Jedna ze sérií, které jsou v poslední době značně oblíbené. S radostí a napětím se očekávají další díly. Dystopie teď už nikoho moc nezajímají, teď frčí fantasy.

Samozřejmě, že jsem si chtěla Skleněný trůn přečíst, to bych nebyla já, kdyby mě to nezajímalo. Podle anotace to vypadá jako mix Hunger Games a Hry o trůny. Což jsou knihy, které se mi líbily, že ano. Ale nebyla jsem si jistá, jestli ta kombinace bude opravdu zajímavá.

Naštěstí jsou tady pětihvězdičková hodnocení, která mě tak trochu začala přesvědčovat o tom, že mně se to líbit nebude - jako vždy u hodně chválené knihy. Čekala jsem tedy opravdu to nejhorší.

Hlavní hrdinkou je nebezpečná nájemná vražedkyně Celaena Sardothien, která byla dopadena a nyní pracuje v solných dolech v Endovieru. Jednoho dne si pro ni přijede princ Adarlanu a dá jí nabídku: bude za něho bojovat v turnaji proti vrahům a zlodějům z celé země. Když vyhraje, bude králi Adarlanu sloužit pár let a pak bude svobodná. Celaena tu nabídku samozřejmě přijme. A to je jen začátek.

Celaena mi nebyla nesympatická. Četla jsem různé recenze, kde si na ni spíše stěžují. Mně přišla v pohodě. Byla to prostě ženská. Měla ráda šaty, ráda četla a hrála na klavír. Co na tom, že je to vycvičená vražedkyně? Jako všechny ženy má menstruaci. Ano, tak obyčejná je. 

Mrzí mě, že tu byl milostný trojúhelník. Já bych si hned vybrala. 

Na jedné straně je princ Dorian, který také rád čte. !! Je to sympaťák, ne že ne. Ale nezaujal mě. Ani nejsem schopná říct důvod proč. 

Na druhou stranu mě Chaol Westfall, velitel stráží, zaujal hned. A ano, je to kvůli tomu, že se jmenuje Westfall - je to oblast ve Wowku, proto mi byl Chaol hned sympatický. Nemá smysl vám to zapírat. Ale také rád čte! Já mám prostě ráda, když se ti dva nejdřív nemají rádi a pak jo. Ach jo. 

Musím se přiznat. Ani jednou jsem se nepodívala na mapu, která je na začátku knihy. A byla jsem pak zmatená. Vím akorát, že je tam nějaký Adarlan, který chce vše dobýt. A pak tam jsou nějaké podrobené země, jejichž jména si nepamatuji. Já jsem ani nevěděla, jak to mám číst. Co se týká zeměpisu, byla jsem trochu zmatená. Ale myslím, že opravdu stačí vědět, že Adarlan je ten hlavní.

Jak jsem již na začátku naznačila, čekala jsem, že se mi to nebude líbit. Já jsem se dokonce na to těšila, chtěla jsem se zase po dlouhé době při čtení vyvztekat a zanadávat si. 

A mně se to líbilo. Fakt že jo. Já se začetla a bavilo mě to. Jenže jsem si dala společné čtení s Kristinou z Tintikova blogu. A to jsme neměly dělat. Já četla rychle, Kristina ne. Tak jsem si dala od čtení Skleněného trůnu pauzu, aby mě mohla dohonit. A ona mě předběhla a knížku dočetla. Ztratila jsem pak motivaci číst dál. Přestalo mě zajímat, zda Celaena turnaj vyhraje, s kým skončí a tak. Druhou půlku knihy jsem četla, abych to dočetla a měla jsem to z krku. Kdybych si nedávala tu pauzu, tak bych to asi celé přečetla s nadšením.

Docela se mi líbí, že v tom světě bude i jiné zlo než jen král Adarlanu. Bude to určitě drsnější. A jo, docela se těším na další díly. Skleněnému trůnu dávám tři hvězdičky, závěrečný souboj byl tak hrozný, že bych klidně celému dílu dala hvězdičky dvě, ale nechci být tak přísná.