MEG CABOT. Místo pro princeznu

  Po dopsání bakalářské práce jsem se rozhodla, že můj intelekt je tak moc unavený, že si přečtu druhý díl Princezniných deníků. Bohužel musím říct, že druhé pokračování bylo ještě méně vtipné než předchozí část.
  Děj plynule navazuje na první díl, takže se můžeme hned ponořit do příběhu a pokračovat v něm. Hlavní zápletkou je těhotenství Miiny matky, která je ve vztahu s panem G., jenž je Miinin učitel matematiky. Aby se sestřička/bratříček, prostě to malé cosi v bříšku, nenarodilo jako nemanželské, tak se do toho vloží Její Výsost Stará Ochechule Babička, která začne plánovat pro šťastné dítě-očekávající svatbu. Královskou svatbu. Okázalou královskou svatbu.
  K tomu všemu si Mia uvědomila, že je zamilovaná do Michaela, bratra Lilly. A když ji začnou chodit zprávy od Přítele, doufá, že je to právě Michael.
     Ani v tomto díle jsem nechápala Miu a Lilly. Tedy asi nejvíce Lilly. Může to být tím, že je to velká intelektuálka a takovým lidem je těžké rozumět. Má oblíbená postava je bodyguard Lars. Je to tím, že se tam moc neprojevuje. Jen tam je.
    Když se pustíte do čtení, za pár hodin to už dočtené odhazujete pryč od sebe. Doporučuji těm, co se knihou nechtějí zabývat delší dobu (nejen, že to je přečtené rychle, ale také nad ní nebudete dlouho, někdo vůbec, přemýšlet).

*

Obrázek použit z http://www.cbdb.cz

  

MEG CABOT: Princezniny deníky

      Princezniny deníky jsou prvním dílem stejnojmenné série od Meg Cabot. Někteří z vás možná viděli film Deník princezny, jehož předlohou je právě tato kniha.

     Mia Thermopolisová, hlavní hrdinka, se snaží, aby si jí začal všímat její školní idol, Josh Richter. Nedaří se jí to. Neúspěch svádí na to, že má malé poprsí. Možná by se dalo říct žádné. (Kdyby věděla, že existuje pušapka, tak by asi takové problémy neměla.) Má ošklivé vlasy, je moc vysoká a má velké nohy. (Nevidí výhodu v tom, že ve výprodejích zůstávají právě boty větších velikostí. My, co máme 38 nebo 39, máme docela smůlu.) A aby toho nebylo málo, nejen že je ošklivá, ona je i blbá. Teda aspoň na matematiku, ze které propadá. Takže vidíte, že její život je opravdu příšerný (A koho ne?).

     Miina matka začne chodit s jejím matikářem. Otec přijede k nim do města, aby ji oznámil, že po rakovině varlat je neplodný a že se tedy bude muset stát následnicí trůnu. Mia začne být hysterická, že nemůže a nebude princeznou. (Tady je vidět, že hysterie ještě nikomu nepomohla.) Do města také přijede její babička, která je příšerná můra, a prej taky ošklivá. 

     Kvůli svému princeznovství se pohádá se svojí nejlepší kamarádkou Lilly. Dále musí chodit každý den k babičce, aby ji naučila, jak se mají princezny chovat. (Třikrát denně krmit, dávat každý den čistou vodu a pod matraci hrášek.) Samozřejmě tam bude i milostná složka, bez toho by se to neobešlo. (Já tedy možná ano. Kdo další?)

     Kniha je psána jako deníkové záznamy, které samozřejmě píše Mia. Můžeme se tak dostat do mysli náctileté slečny a možná pochopíme její, někdy až velmi nepochopitelné, chování. Také uvidíme, co ve škole Alberta Einsteina dostávají za domácí úkoly.
     Ačkoli je kniha místy trapná, tak se tam nachází mnoho vtipných hlášek a pasáží. Začalo mě to bavit až tak od strany 70. Do té doby to bylo hloupé a nudné. Chování Mii a Lilly bylo pro mě vážně někdy nepochopitelné, ale to může být tím, že jsem už stará, takže tomu prostě nerozumím.
     Když to všechno shrnu: Na odpočinutí a na odreagování je to kniha výborná. Nemusíte u toho přemýšlet a ještě se pobavíte. Ať už nad hloupostí postav, nebo nad vtipnými hláškami.