FRANCESCA ZAPPIA. Uvnitř mé hlavy

    Začnu velmi povrchně.
    Líbí se mi obálka. Líbí se mi hodně. Tolik k úvodu.

    Alex, hlavní hrdinka příběhu, trpí schizofrenií a paranoiou. Má strach z komunistů a nacistů. A má ráda humry - jako stvoření, ne jako jídlo. Rodiče jsou milovníky historie a mladší sestra je hudební génius.

    Nastupuje do nové školy - poslední ročník na střední. A tam opět potká chlapce s modrýma očima, se kterým se kdysi v dětství setkala u nádrže na humry a kterého si její mysl vymyslela. Nebo byl Modroočko opravdu skutečný? 

    Budu se jistě opakovat, ale nikdy jsem nečetla knihu, kde by hrdinka trpěla duševní chorobou. Ani jsem se nikdy o duševní choroby nezajímala, takže vám neřeknu, jak moc je ta kniha uvěřitelná. Na gymnáziu jsem něco o schizofrenii slyšela a odpovídá to tomu, jak je to popsáno tady. Jenže nám to říkal vyučující, který nám nakecal takových blbostí, že to nemůžu považovat za stoprocentní.

    Příběh nám vypráví sama Alex, ich formou. Popisuje nám prostředí, ve kterém se vždy nachází. Takže víme, co vidí. Naštěstí je Alex velmi chytrá a je schopná sama vyhodnotit, zda to, co vidí, je skutečné, nebo si s ní jen mysl hraje. Bavily mě části, kdy vy máte silné podezření, že je něco halucinace, ale Alex to považuje za skutečné a ani jí nepřijde, že by to bylo divné. 

    Miles, modrooký chlapec, je velmi inteligentní. A to opravdu hodně. Zároveň je to také nejobávanější člověk na škole. Šprti bývají spíše otloukánci, ale Miles takový není. Ostatní mu platí, když chtějí, aby se jejich nepřátelům stalo něco nepěkného. Nečekejte nic nebezpečného. 

    Někteří čtenáři mají názor, že je to úplně obyčejný příběh, jen je tam přidaná schizofrenie. Na jednu stranu je to pravda, tento děj by mohl být i s duševně zdravými protagonisty. Na stranu druhou jsou zde situace, které by bez schizofrenie být nemohly. Schizofrenie ten děj ozvláštňuje, není potom tak obyčejný.

    Co se týká děje, nějak jsem očekávala něco jiného. Moc jsem z toho nadšená nebyla. Například příběh ředitele školy East Shoal mě vůbec nezaujal.

    Nečekejte, že to bude jen o tom, jak se holka zamiluje do kluka, což dle anotace tak vypadá. Je to o tom, jak se člověk vyrovnává s chorobou, jak se s tím vyrovnává rodina, a o tom, jak se s tím okolí nechce moc srovnat.

    I když mě děj tolik nezaujal, stejně mě to od čtení neodradilo. Uvnitř mé hlavy má krátké kapitoly, takže to zrychluje čtení. K tomu pomáhají velká písmenka. A Alex, která mi byla hodně sympatická. A chtěla jsem vědět, co je skutečné. I když si stejně myslím, že je šance, že ne vše bylo "vyzrazeno". Můžeme tomu věřit? Myslím si, že v tomto příběhu hraje velkou roli čtenář - uvěří tomu, čemu bude chtít věřit. Vlastně si ten příběh může každý čtenář udělat po svém. No není to skvělé? Je to skvělé!

   

   Uvnitř mé hlavy mě bavilo číst, i když mám drobné výhrady k ději. Přesto jsem musela číst dál a dál. Alex jako postava je fajn. Miles je inteligentní, takže pokud máte rádi inteligentní bad boye, tak ho budete mít rádi. Není to podle mě tak povrchní, jak se může třeba zdát. Dávám tři a půl halucinace. A doufám, že autorka ještě něco napíše.