Thrillery moc nečtu. Ne že by mě nebavily, ale nemívám na ně náladu. Bývají totiž násilné a... Kdo si rád čte o násilí, že? Takže ze všech čtenářů thrillerů jsem udělala úchyly. No hezky začínám. O Ty mluvili skoro všichni pěkně, tak jsem si říkala, že bych to taky mohla zkusit. Jen pro upozornění: řekla jsem si to asi před rokem, ale v knihovně pořád knížka nebyla dostupná. Ale konečně nastal ten čas, kdy to už nikdo číst nechce, haha, a já po ní mohla sáhnout.
Vtipné bylo, že v ten den byl Vojta z Knižního kukátka v práci (v knihovně) a šla jsem mu ukázat, co jsem si tedy půjčila a on se mě jen zeptal: "A to přečteš?" No, Vojto, budeš se divit, ale fakt jsem tu knížku přečetla. Pro ty, kteří tu knihu ještě naživo neviděli, je to docela bichlička. Hardback, kvalitní papír, přes 400 stran. Do práce jsem si ji nesla jen třikrát, pak jsem usoudila, že ji budu raději číst doma.
Joe, psychopat v hlavní roli, se na první pohled zamiluje do dívky Beck a začne ji pronásledovat. Tolik k ději, nechci vám toho moc vyzradit.
Joe pracuje v knihkupectví. Ach! A je sečtělý. Ach!! To je určitě vypočítavý tah autorky, aby ho čtenáři měli rádi a fandili mu. Samozřejmě, že já mu fandila také. Přála jsem mu, aby se Beck nad ním konečně slitovala a měla s ním pohlavní styk. Joe byl totiž už dost frustrovaný. Joe nestudoval vysokou školu, ale kdyby chtěl, zvládl by to levou zadní. Byl velmi inteligentní a schopný. O to je jeho příběh děsivější.
A Beck? Tu jsem neměla ráda už od začátku. Jasně, měla ráda knihy a chtěla být spisovatelkou, ale má láska ke knihomolům má své meze. Ona je prostě ten typ člověka, se kterým bych se nikdy nebavila. A ona by se se mnou teda asi taky nechtěla bavit. Vidíte, co je to za člověka? Lhala, Joea využívala a měla ho jako hračku. Za vše, co se jí stalo, si může sama. Kdyby se nechovala jak blbka, tak...
Teď vypadám jako někdo, kdo si myslí, že si za nebezpečné stalkery mohou lidi sami. Tohle je fikce. Samozřejmě že ve skutečnosti bych oběť považovala za oběť a ne za viníka.
Způsob vyprávění je zajímavý. Někdo říká, že je to du-forma, ale... Vypráví to Joe. V první osobě. A vypráví to Beck. Například: Vyprávím ti, jak jsem celý den prodával nového Kinga a ty se na mě usmíváš. Na začátku je tento způsob vyprávění velmi zajímavý, knížku to dost oživí. Pak si na to zvyknete a už vám to nepřijde tak cool jako na začátku. A s tímhle jsem se ještě nesetkala, takže za to jsou určitě body plus.
Tím, jak je užitá ich-forma a vypráví to Joe, tak víme, co si myslí, jak vnímá chování Beck, jak reaguje. Psychologii této postavy zmákla autorka na jedničku. Co si přesně myslela Beck, se nedozvíme, interpretaci jejího chování od Joea nemůžeme věřit, přeci jen je Joe značně subjektivní. Je krásně vidět, jak chování Beck ovlivňuje jednání Joea. Každá akce má svou reakci.
Další mou oblíbenou vlastností knihy jsou popkulturní narážky. Jsou zde zmínky o hudbě, filmech, knížkách. To já v knihách opravdu ráda.
Když to shrnu...
Psychopat/stalker jako hlavní hrdina. Výborná psychologie postavy, způsob vyprávění a napětí. To jsou body plus.
Po začátku je část knihy, ve které se toho moc neděje, situace se s lehkou obměnou opakují, v tuto chvíli mě to fakt nudilo a myslela jsem si, že to nedočtu. (Ale pak se to dost zlepšilo a děj se posouval.) Konec byl předvídatelný, že to tak skončí, jsem tipovala už skoro na začátku - ale je možné, že to nemělo být nějak šokující.
Ale celkově musím dát čtyři psychopaty z pěti. Takže to znamená, že to doporučuji. Jen si nejsem jistá, jestli budu chtít číst Skrytá těla. Joe mi jednou stačil.
Kdybych někoho věznila v kleci, tak bych já zase dávala diktáty.
0 komentářů:
Okomentovat