Nutně-přečíst-hned-teď #1

Rozhodla jsem se, že budu psát další druh článků. Bude to takový občasník.

Občasník o tom, co mám v plánu číst v krátké době. Hlavně doufám, že když to takhle sepíšu a zveřejním, že mě to donutí ty dané knihy přečíst. 

Předpokládám, že tu budou zmíněny i některé knihy z knihovny, až do ní začnu zase chodit, protože teď si dávám od knihovny pauzu, ať se můžu věnovat svým knihám nebo knihám kamarádů, kteří mi je v dobré víře, že je přečtu rychle, půjčili. 

Budu se snažit napsat i to, co od dané knihy očekávám, protože nechci jen dát obrázek a název knihy Nevím, jestli vás to bude bavit číst. Snad ano. 

Tak se do toho pusťme. (Už jsem zveřejnila fotku na instagramu, takže to pro některé nebude žádné překvapení.)

 

Girl Online čtu teď, je to moje priorita. Jde mi to pomalu, hodně pomalu. Dnes jsem přečetla jen jednu kapitolu a nemám ponětí, jestli se do ní ještě dneska pustím. Raději koukám na Doctora Who a píšu tento článek. Doufám, že se tam stane něco, co mě bude nutit číst tu knížku dál.

Pohádková kniha legend je druhá v pořadí, mám ji totiž rozečtenou už asi dva měsíce. Storycollector mi už samozřejmě řekla, že bych ji už měla dočíst, takže... Já se vážně pokusím! A snad mě to bude bavit.

Teď zmíním knihy nezávisle na nějakém pořadí. Budu je číst podle nálady. (Mám strach, že i ty, co mají pořadí, nebudu číst podle pořadí.)

 

Čekání na zázrak a Temné hory jsou recenzní výtisky od Fragmentu. Mám je už docela dlouho. Na Čekání na zázrak jsem se těšila, protože jsem chtěla vědět, jak to vlastně celé dopadne. Bohužel jsem se k tomu ještě nedostala, ale už už! A když nad tím tak přemýšlím, tak já se na to těším i teď, protože to bylo takové milé, oddechové čtení. 

Temné hory jsem se už pokoušela číst dvakrát. Dvakrát! Poprvé jsem zvládla asi jen kapitolu, nebo dvě. Druhý pokus mě dostal už do poloviny, jenže jsem to přestala číst, protože bylo tenkrát zkouškové a já se na to pak vykašlala. Začátek mě moc nebavil a vůbec se netěším, až to začnu číst potřetí. Třeba mě to začne bavit, ale moc tomu nevěřím.

Školu dobra a zla jsem začala číst hned po tom, co jsem si ji koupila. Bavilo mě to hodně. Proč jsem to sakra nedočetla? Sice jsem to už rozečetla, ale začnu od začátku, protože si už nepamatuju vše. Těším se. A těším se i na druhý díl, který si musím pořídit. (Ale nevím kdy.)

Hru o trůny mám rozečtenou už asi tři roky. Podruhé jsem to začala číst asi před rokem a myslím, že je už čas to dočíst. Ale budu pokračovat tam, kde jsem skončila, nechce se mi to začít číst potřetí. A mám chuť se konečně podívat na ten seriál, ale nechci si spoilovat knížku. Celou sérii už mám doma v knihovničce. Takže upřímně doufám, že jsem neudělala chybu, když jsem do ní investovala. Jsem na straně 306, baví mě to, zatím jsem se nedostala tam, kde jsem poprvé skončila. Už se těším, až budu číst to, co neznám. 

Město mrtvých je druhý díl Kladiva na čaroděje. První díl se mi docela líbil. Když mi to Vojta půjčil, těšila jsem se na to. Teď už se mi do toho moc nechce, ale musím to přečíst. Doufám, že mě to bude bavit aspoň stejně jako první díl. 

Démona z Hex Hall mi půjčila kamarádka asi tak před dvěma lety. Takže už je opravdu pravý čas, abych to přečetla a vrátila. Už si ze mě dělá kvůli tomu srandu. První díl mě bavil, i když tam byla hromada klišé. Vůbec se mi do toho nechce, ale nechce se mi nechat rozečtenou sérii, takže se do toho pustím, ať chci, nebo ne.

To by bylo vše. Osm knih je docela hodně, budu ráda, když je do konce srpna přečtu. Když ne, tak ne, asi se zlobit nebudu. Ale mám velkou chuť se podívat do své skříně plné knížek a vybrat si další, takže nejdřív musím tyhle přečíst.

Teď se objevuje otázka: Zvládnu číst jen tyto knihy, nebo rozečtu i některé mimo seznam?