CATHERYNNE M. VALENTE. Nesmrtelný příběh

    Catherynne M. Valente je u nás známá díky své sérii o Čarozemi pro mladší čtenáře. Ještě jsem ji nečetla, ale dva díly mám doma v knihovničce. Stydím se, první díl mám totiž už rok. Nesmrtelný příběh je tedy první knihou, kterou jsem od této autorky četla. A dost mě navnadila k tomu, abych si co nejdříve přečetla další. Jenže se k tomu zase nedostanu. Knížky z knihovny mají vždycky přednost.

   Kniha vypráví příběh o Marii Morevně, která jako malá viděla, jak si pro její sestry chodí ptáci, kteří se změní v muže. Jen pro ni si nikdo nepřicházel. Až si jednoho dne pro Marii Morevnu přišel sám Kostěj Nesmrtelný.

    Příběh je psán er-formou, nejčastěji z pohledu Marie Morevny, ale jedna kapitola je třeba vyprávěna domovajou, domácí skřítčicí. Příběh je zasazen do Ruska a do země Kostěje Nesmrtelného v době před druhou světovou válkou - respektive před zaútočením Němců na Rusko, a v době leningradské blokády. Leningrad je Petrohrad, to jen aby bylo jasno. V obou zemích je válka, Rusko proti Německu, Car Života proti Caru Smrti.
    Celkem má kniha šest částí, které jsou uvedeny vždy verši Anny Achmatovové, ruské básnířky, která měla režimem zakázáno vydávat svá díla. Každá část se odehrává jinde - takže víte, že když skončí jedna část, Maria Morevna se přemístí na jiné území.
    První část byla asi nejvíce napsaná pohádkovým stylem. Možná lepší by bylo napsat poetickým. Bylo to jemné, lyrické, citlivé. Nečekala jsem, že by pak mohly v dalších částech přijít vulgarismy a sexuální scény. Nebojte, není to popsáno nějak podrobně. Asi jsem byla naivní, když jsem si myslela, že pohádkové postavy nesouloží. 
    Pro mě nejčtivější byla druhá část - byla napínavá, byla živá, byla pohádková. Také tady zjistíte, že pohádkový svět se snaží podobat ruskému světu - červené šátky, síla Lidu a všude samí soudruzi. Představte si takového soudruha draka.

    

    Valente vychází z ruských příběhů a pohádek, které já neznám. Kromě Mrazíka, že. A ještě jsem kdysi jako malá viděla pohádku o Finestovi, ale už si ji vůbec nepamatuji. Každopádně i ten je v knize zmíněn. Takže jsem ráda, že jsem se mohla něco nového dozvědět.

    Nesmrtelný příběh připomíná pohádku nejen pohádkovými postavami, jako je Kostěj Nesmrtelný, Baba Jaga, Ivan a drak, ale i takovým tím známým znakem, jako jsou tři úkoly. Nebo trojí opakování, čehož si všimnete už v první části.

     Maria Morevna jako hrdinka byla... Já ani moc nevím, jaká byla. Milovala. To, že milovala, je snad nejlepší charakteristika. Určitě mě nijak nerozčilovala a její příběh mě zajímal. Chtěla jsem vědět, jak nakonec skončí. 

   Pro některé může být Nesmrtelný příběh složitá kniha. Ne, že byste nepochopili, o čem je, ale že se vám bude složitě číst. Určitě ne každému sedne styl psaní - časté metafory, popisy, ruská slova, která samozřejmě poté byla přeložena, takže vám nic neunikne. Nejsou to jen jednoduché věty s jasným a obyčejným významem. 

    Mně se ale Nesmrtelný příběh líbil hodně. Atmosféra byla kouzelná, doslova, temná, válečná, hladová, přecpaná a plná vodky. Dávám čtyři a půl hvězdičky. Půl hvězdy strhávám za to, že ne vždy se mi chtělo knížku otevřít a pokračovat ve čtení, ale jak jsem začala, začetla jsem se. Dokonce jsem viděla na goodreads, že by měla být druhá kniha, ale s jinými hrdiny. Těším se a moc doufám, že ji u nás zase vydají.