První díl Nejsem sériový vrah se mi líbil hodně. Byla jsem nadšená, když jsem v knihovně viděla Já, Monstrum. Upřímně nechápu, jak si to ostatní čtenáři mohli nepůjčit a nechali tam tento literární kousek jen tak ležet. A je to novinka! Neskutečné. Styďte se! Stydíte se?
Já, Monstrum začíná pár měsíců po skončení první části. John se snaží vyrovnat se svým vnitřním démonem, Monstrem, jenž se snaží Johna ovládnout. John chce aspoň něco zapalovat, když už "nemůže" nikomu ubližovat. A v noci se mu zdá o tom, jak si "hraje" s Brooke, s dívkou, která se mu hodně líbí. Sociopat, který sní o tom, jak ve sklepě zapíchne svou lásku, a my mu ještě držíme pěsti.
A pak se ve městě začnou objevovat mrtvá těla zmučených žen. Je vrahem člověk, nebo démon jako ten minulý vrah?
Tento díl je stejně jako předešlý vyprávěn ich-formou z pohledu Johna. Díky tomu se můžeme Johnovi pořádně podívat do hlavy a sledovat jeho myšlenky - jak ty normální, tak i ty zvrácené, kterých je požehnaně. John by se také chtěl určitě svým čtenářům podívat do hlavy. Ale myšlenky ho nezajímají.
Psychologie je stejně výborná jako v prvním díle. Sledujeme, jak se John přemlouvá, aby udělal něco špatného, a zároveň, aby to nedělal. Snaží se dodržovat pravidla, aby udržel Monstrum na uzdě. O těchto Johnových pravidlech ví jeho matka, která ho nutí, aby je dodržoval, takže mu to nijak neuhlehčuje. A to známe všichni. Jakmile nás někdo do něčeho nutí, tak se nám to prostě dělat nechce. V tomto momentě je John pro mě skutečný, uvěřitelný.
Pasáže z márnice jsou celkem poučné. Tedy za předpokladu, že si autor problematiku balzamování těl pořádně nastudoval a nevymýšlí si. Popisování různých balzamovacích úkonů nemusí být někomu příjemné.
Celkově je Já, Monstrum temnější, děsivější a nechutnější. Nejen tím, že nevíte, zda se John podvolí Monstru a začne páchat zlé věci, ale hlavně díky hlavnímu záporákovi. Pan Crowley byl dobrák od kosti, tento je opravdu zlý.
Poslední část knihy byla velmi napínavá a děsivá. Ale nemyslím tím děsivá jako děsivá kvůli strašidlům a bubákům. Celá kniha se četla dobře a rychle, ale ten konec budete chtít přečíst co nejrychleji, abyste věděli, jak to skončí. A nejlepší na tom zlu ve knize je to, že je Dan Wells schopen ho zabalit do úhledného vtipného balíčku a převázat ho sarkasmem.
A abyste neřekli, že je autor jen magor, co píše jen o sociopatovi a vrazích, zabýval se zde trochu i vážným tématem - domácím násilím. Sice tomu není věnován velký prostor, ale je to tady! Ukazuje dva typy žen - Johnovu matku, která se raději rozvede, aby se nemusela nechat bít, a Johnovu sestru, která si to svým milým vyříká a uvěří mu, že už to nikdy neudělá. Já to dělám jen pro tvé dobro! Myslím, že je z textu jasné, k jakému řešení se autor raději přiklání.
Možná je to trochu paradox, že v knize o sociopatovi, který by rád ubližoval, se objevuje takové téma, které se samozřejmě vyhodnocuje jako špatné. Působí to na mě tak, že autor chce zdůraznit, že je John fikce, a ještě chce působit trochu výchovně. Nikdy nevíte, jaký mladý sociopat bude tuto knihu číst a co si z toho vezme.
Já, Monstrum je vtipná psychologická kniha pro mládež - no, dneska je mládež zvyklá na ledacos. Líbilo se mi to mnohem více než první díl. Dávám čtyři hvězdičky a moc se těším na třetí, závěrečný, díl.
0 komentářů:
Okomentovat