Bíglovské září #1

     Měla jsem velké plány na září. Kdo ne? Naivně jsem si myslela, že budu hodně číst, že budu hodně sledovat seriály a filmy. Na začátku měsíce to i tak vypadalo, jelikož mě čtení opravdu bavilo. Doufala jsem, že to vydrží. 

    Nevydrželo. 

   Celé léto, při pohledu na muže, jak hraje nějakou počítačovou hru, jejíž prostředí mi velmi připomínalo wowko, jsem fňukala, abychom se k wowku vrátili. 

    Odmítal to. Byla jsem asi desetkrát během léta odmítnuta a zamítnuta!!

    Týden před začátkem semestru mi muž navrhl hraní wowka. 

    Coo? Zbláznil ses? Vždyť mi začne škola! Jsi normální? Žádné wowko!

    Ale... Ale... Wowínko! 

    Ne! Žádné wowko! Ty máš psát disertačku, já budu muset začít řešit diplomku. Prostě ne!

    A začali jsme hrát wowko. Můžete si všimnout mé velké autority v našem vztahu. Jak moc můj názor něco znamená!

    Takže hraju wowko a chodím do školy a spím. A na čtení už vážně není čas, ale snažím se. Trošinku. Co se týká seriálů, tak na to není čas ani trošinku. O filmech snad ani mluvit nemusím.

Knihy.

   Během září jsem stihla dočíst velký počet knih. Čtyři! Takové množství za jeden měsíc. Také jsem musela zaplatit celých deset korun knihovně, abych mohla dočíst jednu knížku. Taková jsem štědrá... bígl.

Trýzeň. Myslím, že recenzi najdete na blogu. Jsem líná sem dávat odkaz, tak asi, šmudlové, hledejte. Kniha, na kterou jsem se těšila. Zklámání sice nebylo tak obrovské, ale bylo. Ale určitě si nenechám ujít další knihu (i knihy, pokud se u nás další vydají) od Cat Clarke. 174 stran.

Espressologie. Milá kniha. Příjemné čtení. Jen to není uvěřitelné. Ale objektivně, s velkou dávkou subjektivity, musím říct, že to není dobré. Kniha na zabití času. Kniha, kterou si přečtete, když už vás myšlení, a nejen myšlení, bolí. 190 stran.

Tma a prázdnota. Třetí díl a asi poslední díl série. Hurá! Jsem ráda, když se mi podaří nějakou tu sérii dočíst. Jsem na sebe tak pyšná. Hlavní hrdinka Anna byla asi nejlepší z těch tří hrdinek. Opravdu. Nejrozumnější a nejšikovnější. A možná i uvěřitelnější. Příběh mě chytl takřka od začátku. Konec už byl pro mě trochu slabší. Ale i tak to bylo fajn. 388 stran.

Bájná pečeť. Kniha, se kterou jsem měla opravdu velký problém. Nakonec jsem ji dočetla. A ještě jsem ji ohodnotila kladně. Těším se na druhý díl, ale ten začnu číst až tak v lednu. 203 stran.

    A rozečtených knih mám jen o jednu méně. Pokud nebudu počítat Cinder, kterou jsem v září projistotu ani nečetla a nechala jsem ji rozečtenou jen tak.

Neschopnost. Kniha, kterou mi doporučil muž. Líbila se mu. Přečetl ji najednou. I když je to vtipná kniha, nějak mě neoslnila. Kdybych neměla číst nic jiného a nemusela (!) bych hrát wowko, tak bych ji dočetla. Takhle zůstane nedočtena a bude vrácena do knihovny. Nestíhám to. 75 stran.

Popel a prach. V knihovně jsem ji viděla a vzala jsem ji. Nevím proč. Zkusila jsem ji pak číst a docela se začetla. A pak jsem ji nechala jen tak ležet. Ach jo. U této knihy je malinká šance, že ji dočtu, ale nějak si nevěřím. 140 stran.

Prozření Mary Dyerové. Ohlasy jsou kladné. A byla v knihovně. Vzala jsem ji. Začátek mě nebavil, ale už se to zlepšílo. Jen čekám, jak se příbeh vyvine. Tato kniha má velkou prioritu na dočtení. A snad by mohla být i recenze. 140 stran.

Celkem přečtených stran za září: 1310.  

Chtěla jsem přečíst minimálně 1600. Nepovedlo se. Takže říjen musí být 1600 + 290. Zatím to vidím na těch 290.

Seriály.

    Seriálům jsem moc nedala. Jen na začátku měsíce. Pak už jsem ani neměla náladu. To jsem chtěla jen číst.

Chirurgové. Už jsem ve čtvré řadě. Ale přestala mě bavit. Jak se tam objevili noví stážisté, tak mě to začalo nudit. 26 epizod.

Doctor Who. Ehm. Mě tohle prostě nechytlo. Možná jsou až pozdější epizody lepší. Ale na začátku prostě nic moc. 3 epizody.

Celkem zhlédnutých epizod za září: 29.

Filmy.

Kytice. Asi nemusím nijak představovat. Film se mi líbí, ale režisérova interpretace této sbírky je asi trochu jiná než interpretace literárních vědců. Ale i tak mi to přijde fajn. Máj ale pokoušet nebudu. 

Mluv! Někdo psal o knížce, nevím samozřejmě už kdo. A pak někdo v komentáři, samozřejmě už nevím kdo, že je i film. S Bellou. Podívala jsem se na to. Herecký výkon hodnotit nechci a nebudu. Bellu prostě nemám ráda. Ale film byl fajn.

Zatmění. Padl první litr vína.

Hluboké hrdlo. Jo. Je to porno. Které bylo v té době uvedeno do kin. V rámci filmového večera jsme se na to prostě podívali. Museli jsme zaplnit nějak padesát minut. A byl to ten nejkratší film. Hlavně si nemyslete, že jsme během toho sledování dělali nějaké nemravnosti. Prostě jsme se dívali a komentovali. Jak řekl můj muž, já a kamarádka Lucka (zdravím) jsme zabíječi atmosféry.

Rozbřesk. Padl druhý litr vína.

Rozbřesk II. Padl třetí litr vína.  

A jeden litr nám ješte zbyl. Celkově to byl velmi náročný večer. Tři Tvajlajty najednou. Uff. Tohle už nikdy nechci zažít. 

   Jak bude vypadat říjen, nemám naprosto ponětí. Do školy musím vymyslet češtinářskou olympiádu. Pak musím vytvořit hodinu literatury na světový realismus. A číst Nerudovy Arabesky a hledat v nich motiv smrti. Paráda. Moc se těším. 

    A když jsme u té školy, mohla jsem si započítat několik stran z Kytice. Četla jsem Svatební košile, Poklad, Vodníka a sama pro sebe, kvůli filmu, jsem četla Štědrý večer. 

   Seriály v říjnu neplánuji. Filmy nevím. Možná si zase dámě nějaký filmový večer. S vínem. 

   A knihy? Číst bych chtěla, snad toho stihnu hodně. A snad bude pěkné počasí. 

Mějte se fanfárově a hodně čtěte!