GEMMA MALLEY. Deklarace smrti

~

Představte si, že je již rok 2140. 

Představte si, že lidská společnost našla lék na smrt. 

Představte si, že byste žili věčně. 

Představte si, že jste se neměli narodit, ale přesto jste se narodili. 

Představte si, že ačkoli žijete, nemáte právo na život. 

~

    Každá společnost má své problémy. Problémem společnosti v Deklaraci smrti jsou Přebyteční - tvorové lidské rasy, kteří by neměli žít, jelikož na Zemi není pro ně místo. Žít mohou pouze Vyvolení, jelikož na to mají podle Deklarace právo. Přebyteční jsou potomky těch, co už přivedli na svět povolený počet dětí.

     Hlavním místem příběhu je Grange Hall, sídlo, které vychovává z Přebytečných Užitečné Přebytečné. Učí je zde vařit, šít, uklízet a celkově se starat o Vyvolené. Takže... Nezavedeme to i u nás? Přeci jen dnes ne každý umí vařit a šít, že jo. Hlavně že umíme číst, psát, počítat. Neučí se nic o kultuře, možná ani neví, co to kultura je. Když se podíváme na jejich denní režim, tak je to budíček, snídaně - nějaká hnusná ovesná kaše, vyučování, práce, oběd - nějaký hnus, práce, vyučování, práce, večeře - hnus a spánek. Možná to nebude zcela přesné, ale tak pro představu. Někteří z nich ani nebyli venku na čerstvém vzduchu, stále jsou zavřeni mezi šedými a depresivními zdmi. Někteří z nich snad ani nedoufají, že by se Ven mohli dostat.

    Přebytečná je i hlavní hrdinka příběhu Anna. Žije v Grange Hall. Lepší označení by bylo "přežívá" nebo "nechává se zotročovat". Anně je patnáct let a brzy by se měla dostat k nějakému Vyvolenému do domácnosti, protože je Užitečná Přebytečná. Nenávidí své rodiče a věří tomu, že je opravdu Přebytečná a nemá právo na život. Její (pře)výchova je velmi kvalitní. Má úžasně vymytý mozek.
    Vše se změní, když se do Grange Hall dostane mladík Petr, který Anně tvrdí, že ho vychovali její rodiče, kteří ji milují a nikdy nechtěli o ni přijít. Anna mu nevěří. Tak jasně, vymytý mozek jí to nedovolí. Ale díky náhodě se rozhodne s ním utéct. Podaří se jim to?

    Obraz tohoto fikčního světa mi přijde velmi děsivý. Když se špatně a omylem narodíte, tak vás nic nečeká. Jen práce. Pokud vás neutratí. Přebyteční nemají možnost rozvíjet svoji individualitu. Nemohou se na nic ptát, nemohou číst knihy. Nemůžou nic. Oni mají povoleno jen umřít. Názory některých Vyvolených postav jsem četla s hrůzou. Přijde mi nepředstavitelné, že by mně (nebo já) někdo říkal, že bych tu neměla být a že jsem přítěž pro celé lidstvo na Zemi. Brrr.
     Kromě toho, že společnost v tomto fikčním světě je příšerná, tak mi přijde zvláštní, že vědci vynalezli lék na smrt, ale nejsou schopni zajistit lidem přísun energie. Funguje to asi tak, že v zimě budete týden mrznout, abyste si mohli v neděli po obědě pustit na půl hodinky počítač. Na druhou stranu je to fajn, jelikož to nebude podporovat závislost na internetu a na počítačových hrách. Domy nemají vysoké stropy, protože byste spotřebovali hodně energie, abyste ho vytopili. Takže žijete až do své neexistující smrti, nemáte pořádně vytopený dům a nikdo ani nepřemýšlí nad tím, že by se mohly začít kolonizovat planety, kam by se třeba mohli posílat Přebyteční. Tam vlastně skoro nikdo nemyslí.
  
     Deklarace smrti je psána v er formě, takže zde nenajdete velké množství hloupých myšlenek hlavních hrdinů. Jenom výjimečně, když jsou v knize zápisky z Annina deníčku.
    Jako výhodu vidím v tom, že příběh není psán jen z pohledu Anny, ale i třeba z pohledu paní Pincentové, ředitelky Grange Hall. Dokonce se dozvíte, proč paní Pincentová tolik opovrhuje Přebytečnými. Vyprávění z pohledu více postav jen pěkně dokresluje příběh a celkově názory společnosti.

    Příběh je napsán čtivě a zajímavě, pokud vás zajímá, jak vypadá fikční svět. Děj je jednoduchý a zas tak moc nejde dopředu. V polovině jsem se relativně nudila a několik dní jsem knihu nechtěla otevřít. A konec? To jsem byla velmi zklamaná. Takové konce nemám moc v oblibě. Víc vám neřeknu, protože spoilery jsou fuj.

    Deklarace smrti má velmi zajímavou myšlenku. Čtenáři se mohou zamyslet nad tím, jestli by chtěli žít věčně, a zabraňovat tak žít další generaci. Příběh byl pro mě napsán sympatickým stylem, jen chvilkami jsem se nudila. Celkově hodnotím knihu třemi hvězdičkami. Jsem přísná i na vymyté mozky!

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.