Byl krásný den. Slunce hladilo všechno svými zářivými paprsky. Mraků na
nebi nebylo. Vůně květin se linula lesem, loukami, ale i městem.
Všichni obyvatelé země ji mohli cítit. Ptáčci svým zpěvem oslavovali tu
nádheru, která byla všude kolem. Zvířátka se k soě chovala pěkně, lidé
se k sobě chovali pěkně, lidé ke zvířátkům se chovali pěkně a zvířátka k
lidem se chovala pěkně. Naprostý ráj.
Kdesi v lese se toho krásného dne probudil náš hrdina. Mladý muž elfské krve. Probudil se s optimistickým nadšením a velkým odhodláním. Hbitě vyskočil z lože, ustlal si postel, ranně hygienicky se očistil, elegantně se obléknul. S oblékáním měl ale vždy problém. Nikdy nevěděl, jaké boty si ze své luxusní sbírky má vzít. Jeho boty byly tak dokonalé, že se hodily ke všem jeho oděvům. Po dlouhém přemýšlení se rozhodl pro ty nejpohodlnější. Věděl, že ho čeká dlouhá cesta, při které si zaslouží to největší pohodlí. Do svého cestovního vaku naskládal své zásoby zdravé výživy a mohl s čistým svědomím opustit domov a vydat se splnit svůj důležitý úkol, kterým ho pověřilo samo elfské vedení.
Kráčel po lesní pěšině a zpíval si. Oh, jaký to byl přenádherný hlas. Zvířátka v okolí se zastavovala a pozorně poslouchala. Ptáčci by se od něho mohli učit a také, že učili. Zkoušeli zpívat elfovu líbeznou melodii, ale nebylo to tak krásné, jako když zpíval on. Byl v dobré náladě a nedělal si chmury ze svého důležitého úkolu. Skromně věděl, že to zvládne a že se nemůže nic stát.
S úsměvem na rtech vešel do města. Hemžilo se to zde lidmi, elfy, gnomy a draeneici. Kráčel po městě, díval se na domy. Bylo to velmi krásné město. Blížil se k městské radnici, kde měl dohodnutou schůzku s místním starostou, když …
„Ale ne,“ posteskl si elf a koukal na svoji botu, „ty byly mé oblíbené. To tu nemůže nikdo uklízet ulice od toho svinstva?“ rozčiloval se.
„Takhle přeci nemůžu jít ke starostovi, co by si o mně pomyslel?“ smutně se díval na své botky a začal si je sundávat. S rozhodným pohledem je hodil daleko od sebe a šel do nejbližšího obchodu s obuví.
Jeho boty ležely kousek od odpadkového koše. Byl to velmi smutný a zároveň nechutný pohled. Kdybychom se pořádně zadívali na podrážku jedné boty, všimli bychom si, že je na ní rozplácnutý trpaslík. Bylo to nechutné. Ani tyto krásné boty nepomohou trpaslíkovi, aby vypadal pěkně. Ale počkat..Začíná se hýbat. Jemně, nepatrně. Soustřeďte se na tu podrážku. Ano. Trpaslík, rozpláclý na botě, se začíná usmívat.
A tak, milé děti, si trpaslíci pořizují boty.
Kdesi v lese se toho krásného dne probudil náš hrdina. Mladý muž elfské krve. Probudil se s optimistickým nadšením a velkým odhodláním. Hbitě vyskočil z lože, ustlal si postel, ranně hygienicky se očistil, elegantně se obléknul. S oblékáním měl ale vždy problém. Nikdy nevěděl, jaké boty si ze své luxusní sbírky má vzít. Jeho boty byly tak dokonalé, že se hodily ke všem jeho oděvům. Po dlouhém přemýšlení se rozhodl pro ty nejpohodlnější. Věděl, že ho čeká dlouhá cesta, při které si zaslouží to největší pohodlí. Do svého cestovního vaku naskládal své zásoby zdravé výživy a mohl s čistým svědomím opustit domov a vydat se splnit svůj důležitý úkol, kterým ho pověřilo samo elfské vedení.
Kráčel po lesní pěšině a zpíval si. Oh, jaký to byl přenádherný hlas. Zvířátka v okolí se zastavovala a pozorně poslouchala. Ptáčci by se od něho mohli učit a také, že učili. Zkoušeli zpívat elfovu líbeznou melodii, ale nebylo to tak krásné, jako když zpíval on. Byl v dobré náladě a nedělal si chmury ze svého důležitého úkolu. Skromně věděl, že to zvládne a že se nemůže nic stát.
S úsměvem na rtech vešel do města. Hemžilo se to zde lidmi, elfy, gnomy a draeneici. Kráčel po městě, díval se na domy. Bylo to velmi krásné město. Blížil se k městské radnici, kde měl dohodnutou schůzku s místním starostou, když …
„Ale ne,“ posteskl si elf a koukal na svoji botu, „ty byly mé oblíbené. To tu nemůže nikdo uklízet ulice od toho svinstva?“ rozčiloval se.
„Takhle přeci nemůžu jít ke starostovi, co by si o mně pomyslel?“ smutně se díval na své botky a začal si je sundávat. S rozhodným pohledem je hodil daleko od sebe a šel do nejbližšího obchodu s obuví.
Jeho boty ležely kousek od odpadkového koše. Byl to velmi smutný a zároveň nechutný pohled. Kdybychom se pořádně zadívali na podrážku jedné boty, všimli bychom si, že je na ní rozplácnutý trpaslík. Bylo to nechutné. Ani tyto krásné boty nepomohou trpaslíkovi, aby vypadal pěkně. Ale počkat..Začíná se hýbat. Jemně, nepatrně. Soustřeďte se na tu podrážku. Ano. Trpaslík, rozpláclý na botě, se začíná usmívat.
A tak, milé děti, si trpaslíci pořizují boty.
0 komentářů:
Okomentovat