Ghostgirl je prvním dílem stejnojmenné trilogie (možná autorka ještě něco dopíše, v dnešní době si nemůžeme být s těmi sériemi jisti). Hlavní hrdinkou je Charlotte Usherová. Co bych vám tak o ní řekla? Je magor. A ne v tom kladném slova smyslu, ale v tom ošklivém, nepěkném.
Charlotte nastoupí do dalšího ročníku s předsevzetím, že bude oblíbená a že sbalí Damena, nejhezčího a nejoblíbenějšího kluka na škole (Také vám to něco připomíná?). Celé léto studovala ročenky, aby dokázala vypozorovat styl nejhezčí a nejoblíběnější slečny na škole, kterou je Petula (a její kamarádky Wendy a Wendy). Takže si tak studuje ročenky, plánuje se, jak ten první den bude vypadat a jak získá Damena. Zjistí si, kde Damen má skřínku, aby ho tam mohlá "náhodně" potkat. Zapsala se i na fyziku, jen aby měla s potkáním mnohem větší šanci. Dokonce to dopadne dobře. Bude s ním ve dvojici. Byla tak šťastná. Ale štěstí jí moc dlouho nevydrželo. Mohl za to gumový medvídek. Ten neřád jí uvízl v krku a ona se udusila. Zlý medvídek, zlý!
Když se trochu vzpamatovala ze své smrti, otřepala se z toho šoku a uvědomila si, že smrtí život neskončil, tak začala přemýšlet, jak se s Damenem bude moc vídat. Sleduje ho a spřádá plány jak ten největší stalker a úchyl. Dozvíme se, že byla neoblíbená a že si ji vůbec nikdo nepamatuje. Upřímně, já se nedivím. Každopádně musím poznamenat, že mi opravdu přišlo divné, že by Charlotte neměla žádné kamarády, přeci jen, každý máme aspoň někoho, ale ona ne. Autorka ani nepsala nic o tom, že by v něčem vynikala a byla v něčem fakt dobrá. Přišlo mi to zvláštní. Nejvíc jsem byla překvapená z Charlottiny reakce na to, že nikdo nebyl smutný z toho, že by umřela. Žádná zmínka o rodičích - že by si třeba na ně Charlotte vzpomněla, že budou nejvíce smutní. Možná neměla ani rodiče.. To ví asi jen autorka.
Seznámíme se s další důležitou postavou, kterou je Scarlet a je Petulinou sestrou. Samozřejmě, že ji Petula zesměšňuje ve škole před ostatními, ale Scarlet, jako správná gothka, to bere s klidem a sestře to vrací. Scarlet asi nebude obyčejné děvče, když je schopna Charlotte vidět i po její smrti (teda viděla ji i před smrtí - jako jedna z mála). Skamarádí se spolu a začne knižní "dobrodružství".
Kniha je psána v er-formě, takže se nemusíte děsit, že byste byli v hlavě Charlotte. To už bych asi mlátila hlavou o zeď a musela bych být odvezena do ústavu. Nechápala jsem hlavní hrdinku a hlavně její obsesi. Přemýšlela jsem, jestli je v knize nějaké poučení, ale žádné jsem nenašla. (Možná jen: Když jsi hloupá, nejez gumové medvídky!) A ten konec! Ten byl tak patetický, až jsem ho četla s otevřenou pusou a nevěděla jsem, co si mám myslet. (Upřímně - zajímá mě, proč je další díl, když to skončilo tak, jak to skončilo.)
Pokud si myslíte, že nejste normální, přečtěte si tuto knihu. Už si to myslet nebudete. Ještě budete rádi za tu svoji dávku nenormálnosti, která nikomu neubližuje a ubližovat nechce. (Nenormálnost je pro mě někdy synonymum pro originalitu, ale to už patří někam jinam.) Pokud nemáte co číst a máte jen chvilku, přečtěte si to. Možná byste si to mohli přečíst, když jste nemocní - u toho nebudete muset myslet a budete tomu rozumět i s rýmičkou a kašlíčkem.
0 komentářů:
Okomentovat