Between the Lines #2
Na této knížce je pro mě nejzajímavější to, jak jsem se k tomuhle textu vlastně dostala. Jeden večer jsem měla chuť číst. Ale neměla jsem co. Těch tisíc nepřečtených knih doma mě nelákalo. Však to znáte, lákají vás knížky, které doma nemáte. Přes dvě hodiny jsem si doma vybírala, co budu číst. Volala jsem i
Vojtovi, zda je doma, že by mi mohl něco půjčit. Nebyl. A tak jsem skoro v deset večer napsala na twitter Terce z
CooBoo, jestli by mi neposlala nějaký recenzák, že nemám co číst. A ona byla tak hodná a poslala mi
Lásku mezi písmenky. (A pak jsem běhala po pokoji a hledala čtečku.) Takže chci ještě jednou moc poděkovat, protože mi to ten den zachránilo mé duševní zdraví.
Mezi přáteli na goodreads to má dobrá hodnocení. Líbilo se to
Freckles a
Suzanne, to prostě musí být dobré, že jo? A pak mě
Bětka upozornila, že jí se to nelíbilo. A já začala mít strach.
Láska mezi písmenky je druhým dílem ze série Mezi řádky. První díl se u nás nevydal a nevím, jestli se vydá - stejně víme, jak to celé skončí.
A o čem to je? Delilah si z dětské knížky vytáhla do našeho světa prince Olivera, kterého v knížce nahradil Edgar, syn autorky knížky. Edgar knížku přepsal, ze sebe udělal hlavního hrdinu, proto už Oliver nebyl v knize potřeba. Ale knížka si změny nenechá líbit a chce vše vrátit zpět.
Pro čtení Lásky mezi písmenky není potřeba číst ten předchozí díl. Jen mě osobně docela mrzí, že jsem neměla možnost si ten první díl přečíst, protože díky těm informacím o prvním díle jsem dostala podezření, že by to mohlo být zábavnější čtení. Bylo by to dobrodružnější.
Příběh je vyprávěn ze tří pohledů. Čím víc pohledů, tím víc adidas. Takže víme, co se honí v hlavě Delilah a Oliverovi. A abychom měli přehled, co se děje v pohádkové knížce, tak nás obšťastňuje i Edgarova mysl.
Delilah jsem neměla ráda. Pro mě byla nemastná neslaná, divná, nudná. Ani se nedivím, že ji nikdo neměl rád. Jsou to jen mé domněnky, ale předpokládám, že Delilah měla hodně prostoru v prvním díle, takže se s ní autorky už nechtěly obtěžovat. Ale to nám může potvrdit někdo, kdo ten první díl četl. Pro mě byla v knížce zbytečná, vůbec by tam nemusela být, jen Oliver byl do ní zamilovaný. Její funkce byla hlídání Olivera, aby se kontroloval a nedostal do blázince.
A teď se dostáváme k Oliverovi. Pohádkový princ v našem světě. To už tady bylo v jednom filmu - Kouzelná romance. Určitě vás napadne pár komických situací, které by mohly nastat. A napadlo to i autorky. Takže Oliver zajišťoval humor, hlavně situační.
A Edgar byl pro mě fňukna. Nikdo mě nemá rád, nikdo si se mnou nechce hrát. Je to hráč počítačových her. A asi jich hrál hodně. Byl mi ze začátku dost nesympatický, ale časem se to zlepšilo.
Úžasnou postavou je mluvící a hlavně sebestředný kůň Socks a mluvící pes. Oba byli super. A hlavně s nimi byla sranda.
Trochu mě mrzí, že se autorkám moc nepovedlo více rozlišit styly vyprávění - chvilkami jsem neměla ponětí, z čího pohledu se zrovna vypráví.
Nejzajímavější na knize je pojetí knižního světa. Jak postavy běhají ze strany na stranu. Příběh hrají jako divadelní představení, které si poctivě zkouší, aby byly připraveny, když si je bude chtít někdo přečíst. To mi přišlo fakt super a originální.
Jen by mě zajímalo, jestli to tak funguje ve všech knížkách, nebo je tato speciální. Bylo mi divné, že by si třeba Oliver nechtěl povídat s hrdiny jiných knížek, že se o to ani nepokusil. Jako je mi úplně jasné, jak by se všechny čtenářky vrhly na Pýchu a předsudek a začaly uhánět pana Darcyho.
Na začátku čtení jsem byla znuděná, postupem času mě začalo zajímat, jak to skončí. Pak mi to zas bylo jedno a pak jsem zase chtěla vědět, kdo kde skončí a kdo bude mít šťastný konec. Jestli ho bude mít aspoň někdo.
Můžete odhadnout, jak to skončí, ale s úplnou jistotou to vědět nebudete, protože autorky to můžou vymyslet jinak.
S jednou výtkou jsem se setkala vícekrát - má to moc zápletek. Young adult knížka s mnoha zápletkami? To jako vážně? Dyť jedinou zápletkou u těchto knih bývá změna obálky uprostřed série! Musím všem, co to tvrdili, dát za pravdu. Je tam toho dost. A není to moc propracované. Což je škoda. Na druhou stranu se té knížky dřív zbavíte, že jo.
Další výtkou byla přeslazenost. Jako slaďounké to bylo, ale nepřijde mi, že až tak moc, aby mě bolely zuby. Ale možná jsem čekala něco, z čeho mi bude vylézat cukrová vata. Musím říct, že jsem ráda, že mi ze čtečky nic nelezlo.
Když to vezmu jako celek, nebylo to úplně nejhorší. Četlo se to dobře, ale postavy mě moc nezaujaly, se zápletkami to bylo trošku přeplácané, ale na líné odpoledne nebo ještě línější popracovní večer to je skoro ideální. Víte co, nemusíte s žádnou slepicoidní hrdinkou zachraňovat svět a svrhávat vlády.
Takže Lásku mezi písmenky doporučují dva a půl princů, ti zbývající jsou ještě zavřeni v knížkách.
Ještě jednou děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzní e-knihy.
