JIM BUTCHER. Bláznivý úplněk

    The Dresden Files #2

    Jsou to už dva roky, co jsem četla první díl této urban fantasy série. Bouřková fronta mě nadchla a věděla jsem, že u prvního dílu určitě neskončím. Jen se stydím, že jsem se k pokračování nedostala mnohem dřív. Naštěstí jsem v knihovně viděla pohromadě druhý, třetí a čtvrtý díl, takže počítám, že budu mít krásné Dresdenovské léto.

     Harry Dresden (má ještě několik jmen, která si nepamatuji) je jediný úřadující kouzelník v Chicagu. To znamená, že jako jediný kouzelník má svou kancelář a inzerát v novinách. Ale stejně je chudý jako kostelní myš, protože nechce ženám magií zvětšovat poprsí. Jak se o tom vyjádřil Bob, duch čaroděje uvězněný v lebce. A také nedělá zábavné akce a večírky. Nemá totiž rád děti. Tedy pokud nejsou lehce pokapané citrónem. Nejvíce peněz získával díky spolupráci s policií - jeho pozice je odborný konzultant. Po tom, co se dělo v Bouřkové frontě, už s ním policie nechtěla mít moc společného. Proto byl překvapen, když za ním přijela Karrin Murphyová a chtěla mu ukázat oběti vraždy. Velmi násilné a nepěkné. Někdo již druhý měsíc zabíjí lidi jako nějaké zvíře, přesněji řečeno mají podezření, jako by je zabíjel vlk. Harry brzy pochopí, že vraždí nějaký vlkodlak. Nemá moc času, musí rychle zjistit, kdo je tím vlkodlakem, než někdo další umře. K tomu se ještě dostane do potyčky s městským gangem, jehož vůdce chce Harryho zabít. A to ještě není vše.

    Celým příběhem nás provází Harry Dresden v ich-formě. Máme tedy čarodějovu mysl jako na dlani. Čteme jeho fňukání, ano, i čaroděj někdy fňuká, jeho myšlenky, které se točí kolem pěkných nahých žen, a jsme v jeho hlavě i v době, kdy ho někdo surově zbije. Asi je to nějaký oblíbený chicagský sport - zbijte si svého čaroděje. 

    Harry je hrdina, který nemá lehký život, je chudý a o jídlo se s ním musí dělit kocour Mister, který ho adoptoval. To je fakt pech. Často něco zpacká kvůli tomu, že chce lidi, které má rád, chránit - ono to totiž moc nevychází. Dostává jednu nakládačku za druhou, ale vždy se nějak postaví na nohy a zachrání, co se zachránit dá. Alespoň trochu. 

    Jsem ráda, že to není takový ten  nabouchaný hrdina, který vše zvládá levou zadní, všichni ho mají rádi, všechny ženy by odhazovaly kalhotky, jen co by ho zahlédly. Harry je prostě nula, které se čas od času něco povede, ale musí mít zmlácené tělo. Bez toho magie asi nefunguje.

    Bláznivý úplněk je, snad si to správně pamatuji, mnohem krvavější než Bouřková fronta. Harry měl proti sobě opravdu velkého protivníka, který zmasakruje všechny, kteří se mu dostanou do cesty. Bylo to napínavé, ne kvůli tomu, že by Harry mohl umřít. Víte, že neumře, když ta série má tolik dílů, ale nevíte, kdo umře místo něj. Ale na konci se stejně budete o Harryho bát, třeba kvůli tomu, aby nebyl jediný úřadující čaroděj s jednou nohou. 

    Harry je ironik, takže se můžete těšit na humor plný ironie i cynismu. Prostě chlap se zlomeným žebrem, no. Sice se nebudete smát od začátku do konce, ale čas od času se můžete zasmát. Pokud v tom napětí neobracíte jednu stranu za druhou a zaregistrujete, že se Harry snaží být vtipný. 

    Tato série má dle hodnocení vzrůstající kvalitu, tak doufám, že si to budu myslet i já. Dávám čtyři hvězdičky, přeci jen jsem chvilkami odkládala knihu, protože mě nebaví, ale to jen výjimečně. A těším se na třetí díl, ve kterém budou duchové.

TAHEREH MAFI. Jsem zlomená

Roztříštění #2

     Konečně jsem se dostala k pokračování knihy Jsem roztříštěná, která se mi líbila i přes její nedostatky. Když jsem si přinesla kupičku knížek z knihovny, Jsem zlomená byla první, kterou jsem začala číst. Opravdu jsem se těšila, jak bude příběh pokračovat. A těšila jsem se na Warnera. 

    Juliette je v Bodu Omega, ve kterém jsou ukryti mutanti. Lidé, kteří mají nevšední schopnosti - neviditelnost, léčení, smrtící dotek. Juliette je ochotná mluvit jen s Adamem, protože očekává, že ostatní se jí budou bát - určitě o ní slyšeli, že zabila člověka pouhým dotekem. Castle, hlava Bodu Omega, chce, aby procvičovala své schopnosti, aby se naučila je ovládat. Kvůli tomu začne cvičit s Kenjim. Adam, jediný, který se jí chce (a může) dotýkat, nemá na Juliette čas, jelikož i na něm se dělají testy, aby se zjistilo, jakou schopnost má on, protože není normální, asi by tam měly být uvozovky, aby se mohl Juliette dotýkat. A to nebude jen jedno Adamovo tajemství. A objeví se i Warner. A další dramata. Prostě vše, co máme v těchto knihách rádi.

   Jsem zlomená je opět vypravována z Juliettina pohledu, ich-formou. Ano, víme vše, na co myslí. A i to, na co myslet nechce. Někdy jsou její myšlenky opravdu unavující. Juliette je neskutečně ufňukaná postava. Ale líbí se mi, že si to uvědomila i autorka - Kenjiho monolog k Juliette na téma "Netvař se, že ti někdo ukradl poslední toaleťák na zemi" byl super. Takový monolog měl mít někdo i k Adamovi, protože by ho potřeboval snad ještě víc. Fňukna k fňukně sedá. Naštěstí umí být Juliette i opravdová hrdinka, i když místy je to takové hloupé hrdinství, ale budiž. 

    Ale Warner je úžasný! I když se chová schizofrenně a nikdy nevíte, jak se bude chovat na další stránce. Je to mistr střídání osobností. Snad ani ponožky tak často nestřídá. Dozvíme se o něm různé informace. Pro mě byly pasáže s Warnerem asi nejlepší z celé knihy. Člověk si u něho musí dávat pozor, co právě čte, aby si mohl skládat střípky informací k sobě. 

    Tato série je netypická svým přeškrtaným písmem. V Jsem roztříštěná se mi to hodně líbilo, hlavně kvůli tomu, že přeškrtnutá věta vždy byla nahrazena jinou. Tady se už autorka nenamáhala nahrazovat. Prostě se ta věta škrtla a konec. Byly to Juliettiny zakázané myšlenky. Zakázané myšlenky o někom. Některá přeškrtnutí na mě působila tak, že se to škrtlo, protože se už dlouho nic neškrtlo. Myslím, že tento prvek už zde ani nemusel být.

    V první části byl kladen velký důraz na čísla psaná číslicemi. Zde je to opět v menší míře. A už to není ani zajímavé.

    Zaujala mě ale lingvistická přirovnání. Například Juliette přemýšlí o tom, že není předložka, ani sloveso, že jen samotné podstatné jméno. Tento prvek se objevuje častěji. Asi Mafi začala studovat lingvistiku a nově nabyté informace musela nějak využít. Zajímá mě, co použije ve třetím díle. 

    Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla. Začátek byl nudný - asi prvních sto stran. Četla jsem ve vlaku a i v autobuse, ve kterém já jinak nečtu, protože to není bezpečné. Ono to tak divně houpá a drncá. Konec jsem hltala. Vadilo mi pouze Juliettino a Adamovo kňourání. Kvůli nim dávám pouze dvě a půl hvězdičky. I když jedna samotná hvězdička  je za Warnera. Ale srdíčka sem dávat nebudu. A nechápu, co Juliette na Adamovi vidí. Víte to vy?

KATJA MILLAY. Moře klidu

     Moře klidu je kniha, která má neskutečně dobrá hodnocení. Je to až neuvěřitelné. Když jsem se před otevřením této knihy dívala na hodnocení přátel na Goodreads, nečekala jsem, že nejhorší hodnocení jsou tři hvězdičky. A to ještě výjimečně. Jinak to byly samé pětihvězdičky a čtyřhvězdičky.

     Určitě je vám všem jasné, že jsem díky těmto hodnocením měla vysoké očekávání, což u mě znamená, že se mi kniha nebude líbit. Naštěstí to takový průser nebyl, jak jsem z počátku očekávala.

    Nastya, dívka s tunou make-upu na obličeji, černým oblečením a vysokými podpatky, se přestěhuje ke své tetě, aby mohla po tom začít od začátku někde jinde. Tedy alespoň trochu, protože před minulostí neuteče. Nebo alespoň její ruka ne. Nikdo z nové školy neví nic o tom, co se jí stalo. Všem se snaží vyhýbat a nejraději by byla neviditelná. Ale všimne si jí Josh, mladík, který má kolem sebe auru smrti. Který je pro všechny skoro opravdu neviditelný. Tyto dvě existence pak spolu začnou zvláštním způsobem koexistovat. A postupně se dovídají o tom druhém tajemství, o kterých by raději nechtěli vědět. Tedy hlavně o těch Nastyiných. Snad to píšu dobře. To jsou zase jména tohle.

     Jak už tak bývá zvykem, když má kniha dvě hlavní postavy, má i dva vypravěče. Zde tomu není jinak. Oba pohledy jsou psány v ich-formě a časově se nepřekrývají. Jednu scénu máme vždy jednou, takže nevíme, co si zrovna o té dané situaci myslí nevyprávějící postava. Tedy pokud o tom nezačne přemítat ve svém vyprávěcím prostoru, ale už je to v době, kdy si postava měla čas promyslet, co se přesně stalo, takže to nejsou takové ty myšlenky, které by měla v době té situace. Kdo se neztratil v mých myšlenkových pochodech?

    Nastya mi zpočátku byla nesympatická - výrazný make-up a vysoké podpatky, na kterých neuměla chodit, jí k sympatičnosti nepřidají. Přijde mi, že se jí ve škole moc povolovalo. Ať nechodí do školy, když není shopná ani chodit oblékaná tak, jak nařizuje školní řád. A štvala mě, že skoro takové úlevy vyžadovala. 

    S dalšími přečtenými stranami a s dalšími informacemi o tom, co se stalo, jsem ji začala chápat. A byla už i sympatičtější. 

   Josh je fešák, tvrdila autorka. Byl mi sympatický už od začátku. Sice byl tichý, neměl moc rád lidi, ale to mi vůbec nevadilo. A uměl vařit. A vyrábět nábytek. To je prostě bomba! Vyrobí kuchyňskou linku, uvaří vám a ještě vám to naservíruje na vlastnoručně vyrobeném stole. Co víc si přát? Nejsem si jistá, kdo by se měl víc chovat jako magor, protože nevím, kdo na tom byl hůř. Pravdou je, že svoji situaci zvládal lépe Josh. Byl mnohem vyrovnanější a silnější. 

    Další důležitá postava je Drew. Ale očividně nebyl tak důležitý, aby dostal svůj vyprávěcí prostor. Drew je děvkař a výborný debatér. Holky se prostě nechaj ukecat. Pasáže s ním mě bavily. Byly vtipné. Aspoň nějaké to světlo v tomto temném příběhu. Sympaťák, o kterém se také něco dozvíme. Jsem ráda, že byl dán prostor, sice jen malý, i někomu jinému.

    

    Jejich vztah byl napsán krásně postupně. Ehm... Nebylo to rychlé, potřebovalo to čas. Krůček po krůčku se ze dvou neznámých stávali přátelé. A to se mi moc líbilo. Kdyby to byla nějaká rychlovka, tak by to jen zkazilo celý dojem z knihy. Takhle to bylo alespoň trochu uvěřitelné. Někdy méně znamená více a zde to opravdu platí.

    Styl psaní je takový zamyšlený, dumající. Oba hrdinové přemítají o svém životě, o tom, co se stalo a co se děje teď. Popisy prostředí nebyly tak podrobné jako mysl postav. Opravdu máte přehled o tom, jak se cítí, jak co prožívají. Zbytek stejně není moc důležitý. 

    A nejlepší na tom je, že věty nebyly holé, ale rozvité. Taková L. J. Smith by se měla podle této knihy učit o tom, co jsou vedlejší věty.

   Z počátku jsem se nemohla začíst. Vadila mi Nastya. Pak jsem chtěla vědět, co se jí stalo, že se chová jako kráva. Nebo... Ne, žádné jiné zvíře by to nevyjádřilo lépe. A pak jsem se začetla, v době, kdy se má připravovat na zkoušky. Opravdu jsem nečekala, že se do Moře klidu tak ponořím. Alespoň jsem to přečetla rychle. Alespoň jsem to dočetla. Vím, že si někteří budete myslet, že je to málo, ale stejně dám jen tři hvězdičky. Zas tak moc jsem z toho nebyla unešená. A co se týká poslední věty, jak z ní byli někteří nadšeni, tak musím říct, že mi to bylo jasné, jen jsem čekala, že se to dozvíme mnohem dřív a ne až na úplném konci.

     

Bíglovský červen #10

Dnes je prvního července a já píšu Bíglovský měsíc. To koukáte, co?

Také jsem překvapená.

@rionka se nedávno na Twitteru ptala, jestli jsou potřebné takové přehledy - počítání stránek, zaznamenávání rozečtených ság a tak podobně, jestli pak máme z toho čtení radost.

Musím říct, že mě tohle zaznamenávání baví. Mám doma speciální notýsek, kam si zapisuji každou zhlédnutou epizodu, přečtené strany a nedočtené knihy. Mám pak fajn přehled. I když si napočítávám počet stran na měsíc, nejsem jejich otrokem. Je to sranda, když to nepřečtu, není z toho žádný problém. A když se mi podaří je přečíst, mám radost. Je to jen zábava. Takže, rionko, mám pořád radost ze čtení. 

Červen byl pro mě seriálovým měsícem. Moc jsem nečetla, ale rozkoukala jsem hodně seriálů. Kromě jedné zkoušky, kterou budu opakovat v září, mám všechny. Akorát ta nesplněná je důležitá. Mám dva měsíce na to, abych se to pořádně naučila. Takže v září mi držte pěsti.

Knihy.

Dočetla jsem čtyři knihy, které jsem neměla rozečtené z minulého měsíce. Tedy tři a jeden komiks, ale i komiksy se počítají, že ano?

Jsem zlomená. Druhý díl série Roztříštění. A to znamená, že jsem si po dlouhé době přečetla nějaké pokračování. Vím, že z toho nemáte takovou radost, jako ji mám já. Jsem zlomená se mi docela líbila, moc se těším na třetí, závěrečný díl. A recenze bude. Tedy ona už je napsaná, jen musím zanést opravy do textu. Takže snad už brzy bude zveřejněna. 384 stran.

Moře klidu. Knížka, kterou každý čtenář opěvuje. Nejhorší hodnocení jsou tři hvězdičky, jak jsem se dívala. A ano, i já jsem dala toto "nejhorší" hodnocení. Bylo to fajn, působilo to uvěřitelně, ale nebyla jsem z toho tak na větvi jako ostatní. Recenze bude. 359 stran.

Anin duch. Komiks. Já na komiksy moc nejsem. To víte, žádná rozvitá souvětí. Žádné sáhodlouhé popisy prostředí a postav. Ale i tak mě Anin duch bavil. Bylo to fajn. Sice ten děj nebyl nějak moc originální - kamarád, který se změní v nepřítele, to opravdu není vrchol literární tvorby. Každopádně to bylo milé a příjemné čtení. Půjčila jsem si to v knihovně, jen abych měla co v mhd číst. 221 stran.

Tahle píseň ti změní život. Drobná knížka. O holce, která je ve škole outsider - nikdo se s ní nechtěl kamarádit. Tomuhle já nějak nemůžu nikdy věřit, přeci se najde vždycky někdo, s kým se můžete kamarádit. Přišlo mi divné, že by fakt nikdo další nebyl takový "magor" jako hlavní hrdinka. Ona pak začne náhodou chodit do jednoho klubu, kde si najde nějaké ty kamarády. A svět se změní k lepšímu. Prostě románek ze střední školy, který skončí happyendem. 238 stran.

Rozečtených knih nemám moc. A ještě je i šance, že je v červenci dočtu. 

Jed. Jsem na úplný začátku a moc o tom nevím. Odehrává se to v Benátkách v nějaké historické době (nemůžu si vzpomenout, v jaké době se to odehrává). Hlavní hrdinka nalezla v hrobce své kamarádky mrtvolu jiné dívky. A seznámila se s malířem. Hodnocení to má docela dobrá, tak bych ráda v téhle knížce pokračovala. 34 stran.

Bláznivý úplněk. Druhý díl série Harry Dresden. Pustila jsem se do dalšího pokračování. Nějak nestíhám své předsevzetí o pokračování v sériích, tak se snažím. V knihovně zároveň byl i třetí a čtvrtý díl, které jsem tam samozřejmě nemohla nechat. Doufám, že je všechny přečtu. Jsem sice jen na začátku, ale baví mě to. A jsou tam vlkodlaci. 54 stran.

Celkem přečtených stran za červen: 1290.

Nepřečetla jsem svůj měsíční stránkový příděl. A už vůbec jsem nepřečetla tu hromadu stran, které jsou z minulých měsíců. A na červenec jsem si napočítala 4 997 stran. Tak uvidíme, jestli to o prázdninách zvládnu.

Seriály.

Jak jsem už naznačovala v minulém přehledu a i na začátku tohoto článku, seriálů jsem viděla v červnu hodně. Samozřejmě jsem jich moc nedokoukala. Jen rozkoukala, v nějakých jsem se posunula. A tak podobně.

Sherlock. (3x03) Tak Sherlocka jsem dokoukala. A moc se těším na čtvrtou sérii, ale ta očividně nebude tak brzo. Líbilo se mi to tak, že jsem se chtěla dívat od začátku. Ale nedívala jsem se. Počkám nějaký čas. Až pak se na to opět podívám. 7 epizod.

Arrow. (2x23) Já nevím, někdy mám z tohoto seriálu rozporuplné pocity. Někdy se mi to líbí, někdy mi to přijde strašně hloupé, někdy nedomyšlené. Ale na koukání, kdy nechcete moc přemýšlet, je to fajn. A jsem zvědavá, co si tvůrci nachystali na třetí sérii.

Penny Dreadful. (1x07) Až konec šestého dílu mě dokázal napnout a těšila jsem se na další epizodu. A sedmý díl byl dobrý a napínavý. A těším se na poslední díl. Jsme zvědavá, jak první série dopadne. A už jsem vám říkala, že mám ráda Evu Green? Ta je prostě skvělá. 4 epizody.

Salem. (1x04) V tomhle seriálu jsem se moc neposunula. Nějak nemám náladu sledovat moc hororových seriálů najednou. Takže snad až skončí Penny Dreadful, tak se donutím tohle dokoukat. 1 epizoda.

The Big Bang Theory. (6x24) Dokoukala jsem šestou sérii a čekám na sedmou s dabingem. Titulky mi běžně nevadí, ale nějak jsem se naučila koukat na tenhle seriál bez nich a jsem zvyklá. Je sedmá série fajn? 3 epizody.

Doctor Who. (1x06) Tenhle seriál mě nebaví. Ale všem se líbí, tak čekám, kdy se to zlepší. Jestli je to pořád takové, tak nechápu tu jeho popularitu. 3 epizody.

The 100. (1x13) Ten konec! Ten konec!! Těším se na druhou sérii jak malé dítě na Ježíška. 2 epizody.

Awkward. (4x11) Nemám ponětí, jestli ta jedenáctá epizoda je poslední čtvrté série, ale další díly zatím nejsou. A zrovna ten díl skončil zajímavě. Ach jo. 4 epizody.

True Blood. (6x03) Nuda. Prostě nuda. 2 epizody.

Parenthood. (1x10) Měla jsem náladu se dívat na něco bez nadpřirozených věcí. Řeší se zde rodinné vztahy a problémy s rodičovstvím a tak. Jde to. Určitě budu chtít někdy pokračovat. 10 epizod.

Made In Jersey. (1x02) Seriál o právničce, která je mladá, ne moc zkušená, ale takřka vše jí vychází. No nic moc, ale dá se to. Nevím, jestli se mi bude chtít v tomhle seriálu pokračovat. 2 epizody.

Jsem si dala pauzu v psaní a nestihla jsem tento článek dopsat prvního. Dnes je už druhého. 

Monday Mornings. (1x02) Seriál z lékařského prostředí. Seriál o tom, jak může být hnusné pondělí ještě hnusnější. V pondělí ráno se sejdou lékaři a mluví o tom, koho minulý týden zabili a proč. Jako ne úmyslně, ale svojí chybou a tak. Má to jen deset dílů, takže to určitě dokoukám. Nepřišlo mi to tak strašné. 2 epizody.

Faking It. (1x05) Střední škola a dvě nejlepší kamarádky, které nejsou populární. A by se populárními staly, rozhodnou se předstírat, že jsou lesbičky. Ale jo, není to nejhorší seriál. Ale Awkward mě baví o dost víc. 5 epizod.

Dawsonův svět. (6x08) Ahahahaha. Nevím proč, ale chtěla jsem se na to podívat. Jako puberťačka jsem to sledovala v televizi, ale nikdy jsem nestihla všechny díly. Tak jsem se do toho pustila. Od začátku. A došla až k šesté sérii. A je to neskutečně hloupé. Každý tam hledá sám sebe (když tohle někde slyším, hned si vzpomenu na Joey a začnu se smát), všichni reagují pro mě neskutečně nerozumně. I dospělé postavy se chovají jak neskuteční blbci. Fakt. A ta jejich nerozhodnost. Hlavně ta Joey. Ta by potřebovala proplesknout. A Dawson je blbeček. A jak jim je dvacet, tak si myslí, jak jsou strašně dospělí a moudří. A přitom se chovají ještě víc jak děti. Mně je víc než jim a jako dospělá si fakt nepřipadám. A všichni tam jsou citově labilní, protože se jim nemůže říct nehezká pravda. Musí se kolem nich chodit po špičkách. Prostě... Debil, blbeček, debil, blbeček. 112 epizod.

Young & Hungry. (1x01) Nový sitcom o slečně, která chce být kuchařka u... Já ani nevím, kdo to je, ale určitě je bohatý, protože by si jinak nemohl dovolit mít vlastního kuchaře. Pár dobrých vtipů tam bylo, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. 1 epizoda.

Celkem zhlédnutých epizod za červen: 170.

Byla jsem překvapená, když jsem viděla tohle celkové číslo. Na Dawsona jsem se dívala, když jsem se učila na psychologii, takže jsem to měla pár dní puštěné v kuse. Teda nedívala jsem se, jen jsem poslouchala, když jsem si dělala výpisky. To je potom hned takové číslo. 

Filmy.

Byli jsme v kině. Jednou.

Jak vycvičit draka 2. Bylo to fajn. Moc fajn. Bylo to vtipné - výrazy ovcí byly famózní. Bylo to smutné - byl by to mega spoiler, takže mlčím. A i romantika  tam byla! Jsem ráda, že i druhé díly mohou být super. Pokud se vám líbil první film, druhý doporučuji. A taky bych se měla podívat na ten seriál, že jo!

Paráda, článek jsem začala psát druhého a dopsala jsem ho třetího. Včera jsme totiž jeli do Znojma pro koťátko, které si bohužel nenecháme. Zítra ho povezu svým rodičům. Jinak teď peru tašku, za chvilku budu prát batoh - mělo by se naučit chodit na svůj píseček a ne na má zavazadla. 

Měla jsem v plánu přečíst přes léto 20 knížek, ale pochybuji o tom, že bych to zvládla. Zítra jedeme pryč, o víkendu budeme v Praze, pak asi budu u rodičů kvůli koťátku. Nevím, nevím. 

Mějte se moc pěkně, přeji vám pěkné prázdniny, popřípadě pěknou dovolenou.

A hodně čtěte!