Předprázdninový knižní maraton #3

    Omlouvám se za zpoždění, ale vlétla nám do obýváku sršeň. Což není mazlíček, se kterým bych chtěla spát.

    Jo, zní to sice jako výmluva: Pes mi sežral domácí úkol. Ale je to pravda! Fakt. Fotky nemám. Každopádně by asi byla mnohem lepší audio nahrávka, protože to fakt suprově bzučí.

    Hmm, úvod bych měla napsaný. Co napsat dál, abych vás zbytečně nenudila? Jo, nemusela jsem psát žádný článek, když bude o ničem, ale co. Aspoň se naučím dělat něco poctivě každý den. Tento knižní maraton spíš používám jako deníček. Ach jo.

    Včera, vlastně dnes... Sakra, vlastně včera. Ugh. V sobotu jsem šla spát až v neděli ráno. Skoro ve čtyři. Doufám, že se orientujete v čase. Tento článek píšu dnes. Zítra. Prostě už je pondělí. To je zašmodrchané. Určitě je vám jasné, že jsem nešla spát pozdě kvůli knížkám. Ano, dívala jsem se na Sběratele kostí. Moje nová závislost. Chystám se na devatenáctý díl první řady. Myslím, že to sleduju docela pomalu. A ještě čas od času hraju jednu hru, ale tu vám ukážu jindy, ať mám o čem psát.

    Dnes. Ugh. Včera jsem četla jen při ranní polední kávě. A pokračovala jsem ve čtení jedné historickoromantické knížky.

 Výzva k hříchu. Druhý díl série. Ano, to znamená, že jsem četla už díl předcházející. Zpravidla se čtením těchto knih nechlubím. Čtu je vyloženě na promytí mozku.
    A vzhledem k tomu, že v reálném (Co je reálný?) životě nejsem romantická, a ani můj muž není romantik, tak si romantiku užiju ve fikčním světě. Pak se zase vrátím do reality a jsem opět ten správný bígl. Cecilka. Bígl Cecilka.
    Co se můžete dočíst v takovéto knize? Hlavní hrdinové jsou vždy krásní. Muži mají velká kopí. Tak tomu říkají. A nebo mužství. A tak různě. A taky mají velké ego. Ženské hrdinky jsou panny, a nemluvím o horoskopu, chtějí být nezávislé a nechtějí se vdávat. Před hlavním hrdinou si nesednou na zadek a jsou na něho drzé. Drzost se hlavním hrdinům líbí. Chce s ní souložit. Ona chce souložit s ním. A celá kniha je o tom, co musí hrdinové udělat, aby spolu mohli souložit. Když se dostanou do tohoto vyvrcholení, tak pak se snaží, aby se mohli vzít. Jako na svatbě. Jejich svatbě.
   K vyvrcholení jsem se už dostala, ke svatbě ne. To se možná dočtu zítra. Dnes. V pondělí!

Bíglovský čtecí progress.

   Dnes jsem byla ve čtení o dost úspěšnější než v předchozích dnech. Přečetla jsem cca 38 stran. Možná za těch 14 dní přečtu stran aspoň šedesát. Tímhle tempem to vidím tak na 55.

   A docela mě štve, že jsem si dneska neudělala čas na Teorii literatury. Myslela jsem, že to nebudu číst až v pondělí (dnes, včera), ale už i v neděli (včera, dnes). Tak snad zítra (v pondělí, dnes).

    Já si připadám opravdu jak troll. Nechápu, proč jsem se hlásila, když vůbec nečtu. Snad bude čtvrtý den úspěšnější.

Předprázdninový knižní maraton #2

     Dnes je už druhý den. A ještě jsem nepřečetla žádnou knihu. A nemám ani pocit, že bych dnes něco dělala. Ten čas utíká, jak se mu zachce. Asi bych si měla pořídit hodinky, abych ho mohla trochu krotit. Takhle to prostě dál nejde. Měl by se zpomalit.

    Sice jsem moc nečetla, ale také jsem se nedívala na Sběratele kostí. Jen jeden díl. Opravdu. Jen jeden pouhý díl. A melounu také dneska bylo málo. A myslím, že i spánku by mohlo být více. Hmm, nemám náhodou mikrospánek, když nic nestíhám a nevím, kam se čas poděl? 

    Ale byla jsem na procházce. Ze Šlapanic jsem šla do Kobylnic. Z Kobylnic pak do Ponětovic. A nakonec z Ponětovic do Šlapanic. Takové mé obvyklé kolečko. Chodívám za tmy, protože přes den svítí slunce. V posledních dnech asi svítí slunce dvě. Nebo i tři. Jedno slunce takovéhle vedro nemůže udělat.

    Abyste si nemysleli, že jsem nečetla vůbec nic, tak vám řeknu o knize, o které jsem vám ani říkat nechtěla. 

     Ačkoli jsem už dostudovala... Možná bych to měla napsat lépe. Když už jsem dostudovala, tak chci začít číst literaturu mého oboru. A proč? Protože ji už číst nemusím. Normálka, ne? Teorie literatury od Zofie Mitosekové (podtitul je: Historický přehled) má za cíl seznámit čtenáře s historií teorie literatury. Tato publikace prý v Polsku funguje jako učebnice. Zatím jsem přečetla první kapitolu (o Platónovi), ale zdá se mi, že to je psané srozumitelně. 

     Jsem zvědavá, jak dlouho mi mé samostudující nadšení vydrží. V pondělí tu knížku asi už nebudu chtít číst. Nechápu, proč mi mé nadšení nikdy nevydrží. To je fakt příšerná vlastnost. Jak mám s něčím začít, když vím, že mě to za krátký (a ještě k tomu rychle utíkající) čas přejde. Prokletí.

Bíglovský čtecí progress.

     Ahahaha. Přečetla jsem úvod a první kapitolu a dostala jsem se na stranu 31, ale celkem stránek na čtená bylo 23. Doufám, že mé pomalé čtení vymlouvají výpisky. Když už to čtu, tak ať z toho něco mám, že. Něco na papíře. Tak. 

    Doufám, že si všímáte toho, jak každý den čtu naprosto jinou knihu. Další prokletí.

    A jak jste na tom se sobotním čtení vy?  

Předprázdninový knižní maraton #1

Projekt od Ettelëy.

    První den čtecího maratonu probíhal přesně tak, jak jsem si myslela. Nečetla jsem. Nečekané, že? Ráno jsem musela jet do Brna, takže jsem musela vstávat brzo!! Kdo mě zná o něco lépe, tak ví, že vstávám zásadně až po dvanácté hodině. Z toho vyplývá, že jsem byla (a jsem) ospalá. 

    

    Musím se také vyjádřit ke svému seznamu knih, který jsem si přichystala včera. Víte, já si musela zajít do knihovny, i když jsme tam žádnou knihu nevracela. Ale... Prostě jsem MUSELA!

    Půjčila jsem si dvě knihy. Půjčila jsem si jich více, ale o nich nechci mluvit. 

První knihou je Princezna nevěsta od Williama Goldmana. Nevím, jak moc je to čtená kniha a jestli je hodně známá. Pokud neznáte knihu, možná si vzpomenete na úžasný film. Pokud jste neviděli, tak doporučuji. 

Právě na základě filmu jsem si chtěla Princeznu nevěstu přečíst. Sice vím, jak to skončí, ale předpokládám, že i tak to bude úžasné čtení. Prosím, prosím, ať je to úžasné čtení.

V knihovně jsem si jí všimla náhodou, když jsem cíleně hledala druhou půjčenou knihu.

 Druhou knihou jsou Posedlí od Witolda Gombrowicze. U tohoto titulu očekávám, že ho nikdo neznáte. Nevadí. Kdybych nechodila na jeden volitelný seminář, tak bych ho také neznala. 

Posedlí budou už třetí knihou, kterou budu od Gombrowicze číst. Ferdydurke i Trans-Atlantik se mi líbí. Ačkoli jsou Posedlí jiní než ostatní Gombrowiczovy knihy, předpokládám, že se mi budou líbit také. A dokonce je to gotický román! Takže to bude úžasná kniha. Musí být. Jinak se rozzlobím.

Bíglovský čtecí progress.

Knížku jsem otevřela až v MHD na cestě z knihovny. Vyhráli to Posedlí. Dostala jsem se na stranu 27!! Ale stran jsem přečetla 23.

    Musela jsem se pak celý den dívat na Sběratele kostí. Doufám, že mě chápete. Přiznám se, moc se na seriály nedívám. Sběratele jsem začla sledovat včera a už jdu na dvanáctý díl. Vidím to tak ještě na tři a pak mě to přestane bavit. A také jsem se musela cpát melounem. Prostě práce až nad hlavu. Ještě mám víc jak půl hodiny, tak možná ještě dnes něco přečtu. Ale... Nechte se překvapit.

Předprázdninový knižní maraton #0

     Ve světě jsou velmi oblíbené různé čtecí maratony. U nás zatím nebyl, ale Ettelëa se rozhodla, že jeden takový uspořádá. To ušetřila práci těm, kdo něco takového chtěli také uspořádat, ale kvůli lenosti se na to vykašlali. Chvalme Ettelëu! O jejím knižním maratonu si můžete přečíst zde. 

    Původně měl tento maraton probíhat jen týden, ale lidé chtějí maratonit delší čas, takže celkové trvání bude od 21. června (od zítřka) do 5. července. Samozřejmě tohoto roku. Každopádně můžete i rok příští. Bohužel rok minulý není aktuální. 

    Celých čtrnáct dní můžete číst jako diví. Myslím, že tento maraton je úžasná výmluva, když musíte něco dělat, ale chcete si číst. Prostě úžasný nápad.

    Měla bych tu zveřejnit seznam knih, které bych chtěla během této doby přečíst. Hm. Obdivuji všechny, kteří jsou schopni si určit, co budou číst následující měsíc. Já tohle neumím. Čtu to, na co mám náladu a chuť. 

   Mám napůjčené knihy z knihovny, takže bych je ráda přečetla. Také tu mám recenzní výtisky. Ty bych také ráda přečetla. Jak se ale znám, tak budu číst úplně něco jiného. 

   

 

Všechny barvy země a Bílý kůň jsou novinky, takže je musím co nejdříve vrátit do knihovny. Budou má priorita. Každopádně nemám ponětí, jestli je opravdu přečtu.

Marcelo ve skutečném světě je mezi blogery velmí oblíbená kniha a dlouho jsem čekala, až bude v knihovně k dispozici. Nakonec se na mě štěstí usmálo. Další knihou je 15 minus, kterou na svém blogu velmi chválila Rodaw. A pak ji chválili i ti, kteří se nechali Rodaw nalákat. Doufám, že nebudu zklamaná.

 Čtyři poslední věci jsou pokračováním Levé ruky boží. K tomu snad ani nemusím nic dodávat. je to prostě pokračování a těším se na něho. O Malém bratrovi vůbec nic nevím. Zaujal mě název, vytáhla jsem knihu z regálu, na obálce bylo napsáno, že ji chválí Nail Gaiman. Když to chválí Nail Gaiman, tak není co řešit. 

 

    Je to pouhých šest knih. Předpokládám, že přečtu tak polovinu. Bude záležet na tom, jestli na tyto konkrétní tituly budu mít náladu. Znám se. Spíš budu číst ty knihy, které v seznamu nemám. Já jsem na tohle opravdu hrozná.

    A jak to bude probíhat? Ráda bych každý večer napsala drobounký článek, kde se budu vymlouvat, proč jsem vlastně nic nepřečetla. Nebo proč jsem četla tak málo. Tyto články nebudou oznamovat můj čtecí progress, ale bude to seznam výmluv. A vidím to i tak, že napíšu tak dva tři články a pak se na to vykašlu. Nemám ráda pravidelnost a přihlásím se do něčeho takového.

    Držte mi pěsti, ať zvládnu během těchto čtrnácti dnů aspoň něco přečíst. A také se přidejte.