JONATHAN STROUD. Kvílející schodiště

Lockwood & Spol.  #1

    Kladné recenze a vysoká hodnocení mě na Kvílející schodiště nalákaly. Ale zároveň to vyvolalo velké očekávání, jak jinak, že? U mě takové knihy moc nepochodí, i když se vážně snažím. Fakt to není mnou!  Přesto jsem měla chuť si pořídit i vlastní výtisk, ale bohužel to v knihkupectví tenkrát neměli. Ale lidí tam bylo hodně. Možná mi to všichni sebrali! A docela mě mrzí, že se tam neválel alespoň jeden ušmudlaný výtisk...

    Po dlouhé době konečně zase nějaká kniha, která mi dala to, co jsem čekala. Teď se hodí potlesk, vážení.

    Ve Velké Británii je v posledních padesáti letech Problém. Problém spočívá v tom, že se duchové stali skutečnými a už nejsou jen báchorkami a pověstmi. Duch, Návštěvník se může objevit všude. Doba, kdy sousloví kostlivec ve skříni získává zcela nový rozměr. Někteří Návštěvníci jsou nebezpeční, takže musí být eliminováni. Tento eliminační úkol plní děti a mládež, protože jsou citlivější a někteří z nich mají Talent (zraku, hmatu a naslouchání), který jim pomáhá. Dospělí o svůj Talent postupně přicházejí, takže jen kontrolují děti, aby se nehádaly a neumíraly. 

    Hlavní linie příběhu je o Lucy Carlyleové, která odešla od matky do Londýna, aby si našla zaměstnání u nějaké významné firmy - má Talent naslouchání a hmatu. Bohužel/bohudík byla přijata do malé firmičky Lockwood & Spol. - dalšími členy jsou Anthony Lockwood a George Cubbins. Při jedné zakázce omylem vypálili dům. Ale nalezli tělo padesát let pohřešované Annabel Wardové. Majitelce domu musí samozřejmě zaplatit škodu. A ještě jim hrozí odebrání licence. Proto se Lockwood rozhodne vzít zakázku, která jim vydělá hodně peněz, ale zároveň mohou všichni zaplatit i svým životem. A kdo zabil Annabel Wardovou?

    Kvílející schodiště má pět částí. Hned na začátku autor čtenáře vhodí do děje. Fikční svět se vysvětluje postupně. První část je o tom, jak Anthony s Lucy vypalují dům. Druhá část je o Lucy - čtenář dostává informace o tom, jak vyrůstala, proč se rozhodla odejít a jak získala práci u Lockwooda. Následující části navazují přímo na část první. A na konci knihy je ještě několik stran slovníčku, kde jsou vysvětleny základní termíny ohledně Problému. Je to pěkný doplněk k ujasnění a k doplnění - třeba kdybyste se začetli do děje a nevnímali ostatní informace. 

    Příběh je vyprávěn z pohledu Lucy ich formou. A musím říct, že je to hlavní hrdinka, jak má být. Žádná fňukna. Je statečná a ve svém oboru šikovná. Sice udělá pár chyb, ale proto, že je jen dítě a protože si moc nevěří - přijde mi to věrohodné. Kdo chce pořád číst o dokonalých hrdinkách? A prý není pěkná. Ale to podle mě není ověřená informace, protože to tvrdila Lucy. A znáte ženy, ty se nikdy nehodnotí kladně.

    George Cubbins je zase prý tlustý - opět to tvrdí Lucy. Nosí brýle, Lucy ho nemá ráda. Ale vyzná se v knihovně a je to hlavní získávač informací k zakázkám. A není to žádný blbec, jen možná někdy takový trouba.

    Anthony Lockwood je pro mě trochu záhadou. Má Talent zraku, umí to dobře s rapírem, je sebevědomý, ale mám z něho pocit, že skrývá nějaká malá tajemství. 

   Celkově mám všechny hlavní hrdiny ráda, nerozčilovali mě. Sice si budete během čtení rvát vlasy, ale nebude to kvůli tuposti postav, což je velkým kladem knihy.

    Jestli jsem to pochopila správně, Problém je jen ve Velké Británii. Přijde mi to hodně zvláštní - proč právě tam? Proč se celá Británie nepřestěhovala do bezpečných míst? Fajn, to není reálné, ale snad chápete... Pochybuju o tom, že by to autor vysvětlil - nezlobila bych se, i kdyby se o tom nezmínil. 

    Příběh se odehrává v současnosti. A já nevím proč, ale pořád jsem si při čtení představovala mnohem starší kulisy, asi viktoriánský Londýn. Zákaz vycházení po setmění, pracovníci agentur nosí rapíry (muž říkal, že je to jako kord, ale mnohem rychlejší) a děti, které nechodí do školy, ale pracují - to prostě nevypadá moderně. Během čtení jsem se musela několikrát upozorňovat, že se děj odehrává v současnosti, takže když mají myčku, není to kvůli tomu, že by byl autor blbec.

    Čím jsem starší, tím jsem asi víc strašpytel. Nechce se mi věřit, že bych v dětství byla při čtení tak vyděšená. To se jenom o Kvílejícím schodišti bavili, a já byla ráda, že byl slunečný den. I když je to kniha pro děti a mládež, fikční svět se s nikým nemazlí. Zvláště ne s dětmi - umírá to tam po tuctech. Tyto tragédie ale přidávají na věrohodnosti - myslí si snad někdo, že kdyby Problém skutečně byl, že by nikdo neumřel?

    Poznámka pod čarou uprostřed textu: Když řešili zakázku ve venkovském domě, kombinace představy, že se děj odehrává ve starší době, a strašidelné atmosféry mi připomněla gotický román.  Měla bych si už konečně nějaký ten pravý gotický román přečíst, ať vím přesně, jak to vypadá.

    Na jednu stranu mě mrzí, že jsem vraha odhalila brzo, na druhou stranu si myslím, že to byl autorův záměr. Čtenář musel netrpělivě čekat, jak na to přijdou hrdinové, kteří hlavně museli najít nezvratitelné důkazy - nikdy nikoho nezatkli, protože čtenář měl pocit. Ale kdyby se to nevyzradilo tak brzo, možná bych si to užila víc. A nebo také ne.

    Kvílející schodiště je napínavý, zábavný, strašidelný a hlavně promyšlený příběh. A je bez romantiky! A ten konec! Ten konec! Ten byl setsakramentsky odfláklý! Já nutně potřebuji další díl! 

Dávám čtyři hvězdičky, protože jsem štědrá a protože mě to vážně bavilo. A má to pěknou obálku.