Nedělní čtení #7

Po dlouhé, dlouhé, dlouhé době se vracím k Nedělnímu čtení. Jen nevím, jestli to budu psát poctivě každou neděli. Znám se, tak nic neslibuji. 

Od pátku sleduji poctivě seriál Hart of Dixie, takový milý, nenáročný, neagresivní seriál. Po všech těch krvácích mi tohle vážně sedlo.

Larry Correia. LOVCI MONSTER S.R.O.

    Po té hromádce dětských knih, kterým jsem se v poslední době věnovala, a věnovat dále budu, jsem musela trochu, ale jen trošinečku, změnit žánr. A velikost písmen! (Což je hodně velká vada na kráse této knihy. Proč takovéto krváky pro muže nemůžou mít velká písmena jako knihy pro desetileté, no? To snad nosím brýle na okrasu, co?)

    Owen (nepamatuju si jeho celé jméno, ach jo) je účetním. Obyčjným účetním, který se vyzná ve zbraních (asi bych potřebovala nějaké to školení a zajít si na střelnici, ale já bych si tam vystřelila oko a možná i někomu jinému), v bojovém umění a... a je to účetní. Jednoho večera zůstane pozdě v práci (taky se divil) se svým nadřízeným (ale ne, na prasárny hned zapomeňte, tohle je opravdu jiný žánr), který se změnil ve vlkodlaka (ale před proměnou si nesundal tričko, aby ukázal své sexy tělo, sakra, tahle knížka je asi pořádná blbost). A zapomněla jsem se zmínit, že je Owen opravdu velký (dámy, myslím jeho výšku, tohle je opravdu jiný žánr). A má sílu a svaly (a o penisu tam zatím nebyla řeč - kdyby se mužské postavy začaly hádat, kdo ho má většího, tak by porovnávaly velikost zbraní). Takže vlkodlakovi naplácal. A pořádně. A značně definitivně. (Vlkodlaka neochočil, jen ho zabil.) Tak se Owen dozvěděl, že na světě jsou různá monstra, která je potřeba zabít, tudíž se přihlásí na výcvikový program Lovců monster s.r.o. (člěnové jsou bohatí a čas od času zmasakrovaní). 

    Jsem přesně v polovině a krom těch malých písmenek se mi to hodně líbí. Hlavně kvůli humoru - sarkasmus, ironie a tak. Hlavně tu není takový ten dvojsmyslný humor, který mají v oblibě takoví ti drsňáčtí chlapi. 

    Owen je takový... někdy strašně super, někdy takový trouba, ale je velký a má svaly, takže radši řeknu, že je úžasný! A ty jeho zbraně! (A ta jizva na obličeji, ach!) Ale je to pořádný chlap a má vysokoškolský diplom. Je to prostě pořádný chlap s mozkem. (Jó, to se o Grayovi nedá říct.)

    Teď si vzpomínám na ještě jeden mínus - často se vyskytují pasáže o zbraních a já nemám tucha, o čem že to přesně mluví. Když mám při čtení náladu, tak se ptám muže, aby mi řekl, jak to vlastně vypadá, on to najde na netu, já vylezu z postele, kouknu se na to, nevidím na tom nic extra, poděkuji, jdu si lehnout do postele a čtu dál. (Teda nevyznala bych se ani v tom, kdyby se bavili o botách.) Tyhle pasáže mě nudí - ale naštěstí to nejsou pasáže na stránku dvě. 

    Další věc, která mě mrzí, ale není to chyba, je fakt, že jsem si myslela, že se tu budou řešit nějaké menší problémy - takový ten každodenní chléb lovců monster. Bohužel se tu řeší něco velkého. (A pak tu je taková drobnost, která mi trochu vadí, ale to by byl spoiler, takže nic neřeknu.)

    Při čtení se bavím, je to vtipné, napínavé, akční. A Owen samozřejmě není jediná postava, ale je to psáno z jeho pohledu. Jsem zvědavá, kolik těch postav se dožije poslední stránky, tohle nevypadá na knížku, kde by nikdo neumíral.

   Doporučuji k přečtení, snad se druhá půlka knihy nepokazí a bude to pořád fajn.

    A zapomněla jsem říct, že má Owen rád metal! (Teď bych sem asi udělala taková ta smajlíková srdíčka, ale... Ne, tohle je vážně jiný žánr.)