L. J. SMITH. Prokleté sestry

     Říše temnot #2

      Asi víte, že nejsem velká fanynka spisovatelky L. J. Smith. A určitě se divíte, proč její knihy vůbec čtu. To se divím i já. Odpověď je jednoduchá. Chci objevit alespoň jednu její knihu, která se mi bude líbit. Hledání ale asi jednoduché nebude. To abyste věděli, proč se s těmito knížkami trápím.

     Tři upíří sestry - Poštolka, Jeřabina a Nefrit, se rozhodly pro obyčejný život mezi lidmi, k tomu jim má pomoct teta Opal, která ostrov Říše temnot opustila před lety. Když sestry dorazí k tetě Opal domů, naleznou ji mrtvou. Zavražděnou - dřevěná laťka od plotu v jejím těle je důkazem velmi kvalitním. Při zahrabávání jejího těla na zahradě je zahlédla lidská dívka Mary-Lynnette. Ačkoli neviděla, co přesně zahrabávají, měla jisté obavy, se kterými se svěřila bratru Markovi. Oba se dohodnou sestry navštívit, aby mohli zjistit, jestli je Opal v pořádku. Sestry si vymyslely výmluvu, proč je Opal pryč - je na dovolené. Mary-Lynnette začne ještě více pochybovat. A k tomu se ještě objeví Ash (ten byl i v minulé knize) - bratr upírek. Sestry si myslí, že vrahem je Ash. Je opravdu vrahem Ash? Nebo je to někdo jiný? Přežije Mark s Mary-Lynnette, nebo budou muset kvůli porušení zákonu Říše temnot umřít a s nimi i sestry upírky?

     V Prokletých sestrách máme celkem šest hlavních postav. To je docela dost na to, že kniha má méně jak dvě stě padesát stran. Ačkoli název naznačuje, že by hlavními postavami měly/mohly být upíří sestry, není tomu tak. Děj se kolem nich točí, ale jejich pohledů na situaci je dost málo.

      Podle mě je nejhlavnější postavou Mary-Lynnette, dívka, která má ráda noc a hvězdy. Psychologie této postavy je nejlépe napsaná. Zbytek postav snad ani psychologii nemá. To je největší chyba celé knihy. Ani jedna postava není živá. Jsou nudné a mdlé. Náznaky nějakého charakteru by byly, ale náznaky nedělají uvěřitelnou a zajímavou postavu. Díky tomuto mi bylo jedno, co se postavám stane. A vzhledem k tomu, jak byly napsané, to bylo asi jedno i těm postavám. 

    Ash měl již z minulé knihy dobře našlápnuto na status zajímavé postavy, bohužel to autorka nedokázala dotáhnout. Upíří sestry nejsou nijak zajímavé. Jsou krásné a úžasné. O takových hrdinkách už mě nebaví číst. Zvláště ne o takových, co si vezou koťata zavřená v kufru a pak se diví, že se udusí. Chuďátka koťátka. 

     O postavách nemá moc smysl něco říkat, to budete mít jako překvapení, když se rozhodnete tuto knihu číst.

    Styl psaní je eldžejsmitovský. Stručné popisy. Krátké jednoduché věty. Nijak zajímavé. Žádná ozvláštnění nenajdete. Od ní vlastně nic takového nečekáme, že? 

     Vyprávěno je to ich-formou z pohledu více postav - nejvíce Mary-Lynnette. Ale to se už opakuji.

     A děj? Ten je stejně mdlý a nudný jako postavy. Dvě stě padesát stran není moc, ale na tento příběh je to docela dost. Nemám pocit, že by autorka byla nějak vykecávací, ale... Ona to prostě dokáže nějak nudně natáhnout a já ani nevím jak. Ta asi neměla problémy s psaním diplomky. Kdyby to byla tak stostránková povídka, tak by to možná bylo snad i zajímavé. *pochybovačně se podívá na knihu*

     Velká míra osudovosti mě v této knize docela dost štvala. Každý druhý je něčí spřízněná duše. Takže nedoporučuji těm, kdo se cítí forever alone. 

    O Prokletých sestrách toho nejde moc napsat, protože tam vlastně ani moc není. Podle mě je tento díl horší než ten první. A to jsem si myslela, že by se mohla kvalita/čtivost s dalšimi díly navyšovat. Ani nevím proč, ale dala jsem této knize jednu a půl hvězdičky. Možná proto, že je to kratší než Tvajlajt. 

    Budu muset dále pokračovat v hledání dobré knihy od L. J. Smith. Jednou ji určitě najdu. 

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.