JOE DUNTHORNE. Ponorka

    Napsat úvodní odstavec ke knize, o které vím jen to, že jsem ji přečetla, je docela složité. Tak nějakou zajímavost? Hm. V knize o autorovi píší, že prý v současné době žije v Londýně ve vyřazeném vagóně. 

    Možná to bude nějaký luxusní vagón. Nebo nějaký, ve kterém se dříve převáželo uhlí? Dobytčák? Každopádně mu přeji příjemné bydlení.

    Nyní by měl být nějaký odstaveček, možná i dva, o ději. Sama se o tom nebudu moc rozepisovat, jelikož si stačí přečíst pouze anotaci. (Tato anotace není stejná jako v knize, takže doplním informace: Oliver se snaží sbalit svoji spolužačku Jordan, snaží se, aby rodičům zachránil jejich vztah - i ten sexuální. Tak nějak to tam je, ale o něco poetičtěji. Doporučuji, abyste si tu knižní anotaci přečetli v nějakém knihkupectví. Takže přestaňte nyní číst tento text, zajděte se podívat po této knize, pak se vraťte a dočtětě to.) Další informace by mohly být spoiler. A jak víme, spoilery jsou fuj.

    Oliver Tate je hlavním hrdinou knihy a zároveň vypravěčem. Je mu patnáct let. To je ten věk, kdy si puberťáci myslí, že všemu rozumí a vše už zažili. Opak je pravdou. Oliver má rád slova. Nejlépe netypická. Odborná. U nás říkáme: cizí slova. Jeho oblíbená kniha je slovník. Je také velmi inteligentní. Má nastudované různé psychologické metody léčby. Ví, co má říkat, aby rodiče přesvědčil o svém psychickém pořádku. Nebo aby je vyděsil a přesvědil o svém psychickém bordelu. A má někdy velmi ujeté a ztřeštěné nápady. Někteří mohou o jeho inteligenci pochybovat. Té sociální inteligenci. Ale vše dělá jen kvůli tomu, že si myslí, že je to dobrá věc. Každopádně to není omluva. Vzpomeňte si na různé osobnosti, které dělaly nepěkné věci, protože si myslely, že to je dobré. A hodně se zajímá o sex.

    Oliver Tate je pro mě velmi zajímavá postava. Jasně, převážně kvůli tomu, že je velmi chytrý a má rád slova. A mluví spisovně. A je trochu magor. Já se v tom úplně vidím. Pro mě netypická postava, když se podívám na to, co jsem v poslední době četla. To je aspoň za dva bludišťáky!

    Kniha je vyprávěna přímo Oliverem. Ich formou. Samotné vyprávění je doplněno pasážemi z jeho deníku. Zápisníku. Já už si ani nepamatuji, jak tomu "cosi" chtěl vlastně říkat. Také je v knize obsažena jeho příručka o tom, jak se stát někým jiným. Je jen na vás, zda se jí budete řídit.

    Ponorka je rozdělena na tři části. Tyto části se dělí na kapitoly - některé jsou krátké, některé velmi krátké a některé jsou dlouhé. 

    Oliverova posedlost slovy se projevuje v názvech kapitol. Každá kapitola se jmenuje podle nějakého termínu: nepenthes, devoluce, pederast nebo triskaidekafobie. (To jako příklad.) V samotném textu se objevuje mnoho cizích slov, která jsou však vysvětlená. Čtenáři, kteří neholdují cizím slovům a termínům, se nemusí bát, že by nerozuměli. 

    Příběh se odehrává ve Walesu, takže dalším zpestřením jsou různá velšská slova. Opět jsou přeložena. Velština na mě trochu působí jako nahodilý shluk hlásek, převážně souhlásek. 

    Oliver-vypravěč se vyžívá v různých přirovnáních. Musím dodat, že ve velmi vtipných. A někdy i velmi zvláštních. V jedné pasáži knihy Oliver řekl, že mu jedna postava začala být sympatická kvůli tomu, že začala používat přirovnání. Nyní víte, jak se máte chovat ve společnosti, aby vás lidé měli rádi.

    Je jedna drobnost, která mě zaujala. Možná vám to bude znít jako hloupost, ale mně se to líbí. Někdy se objevují vedle sebe dvě úplně totožné věty. Jen jedna, ta druhá, je v uvozovkách. Vidíme tedy jistou spojitost mezi myšlením a mluvením. Psychologové by měli radost! Nejsem si jistá, jestli jsem se s něčím takovým setkala i v jiné knize. Jak říkám, je to drobnost, ale zaujalo mě to.

    Další informací o knize, kterou zmíním, je její vtipnost. Vtipná nejsou jen různá přirovnání, ale i některé Oliverovy myšlenky. Dále to jsou vtipné situace. Snad to nebude spoiler. Hodně jsem se pobavila, když se připravoval na svůj první pohlavní styk. Jestli to spoiler je, tak se omlouvám.
    Děj Ponorky sám o sobě není zas tak moc zajímavý a čtivý. Zajímavým a čtivým ho z něho dělá styl psaní - cizí slova, hojná přirovnání, humor. A i sám Oliver - jeho vnitřní monology a nápady.

    Ponorka je velmi zábavná kniha plná cizích slov, takže se během čtení něco i naučíte. Styl je podle mě zajímavý. Pokud čtete v poslední době různé fantasy knihy, o jejichž kvalitě pochybujete, Ponorka bude pro vás jistě zpestřením, pro mě bylo určitě. Bavilo mě to číst hlavně kvůli tomu, jak je kniha napsána. Děj mě moc nenadchl, ale stejně dávám čtyři hvězdičky a doufám, že se do češtiny přeloží další knihy tohoto autora. Já jeho jméno opravdu nechci skloňovat.

Pokud vás tato kniha zaujala, tak se opět vraťte do knihkupectví, kam jste si šli přečíst anotaci, a Ponorku si kupte.