Přesunula jsem všechny menší tašky do jediné velké, abych měla volnou ruku na pistoli. Divili byste se, jakým pěkným terčem je někdo, kdo žongluje dvěma tunami nákupních tašek. Nejdřív je musíte upustit - samozřejmě za předpokladu, že jedno ucho některé z tašek nemáte omotané kolem zápěstí - pak sáhnout pro zbraň, vytáhnout ji, zamířit a vystřelit. Než tohle všechno uděláte, protivník už vás stihl dvakrát střelit a touhle dobou odchází, pod vousy si pobrukuje dixie.
Celé odpoledne jsem byla přímo paranoidní, všímala jsem si všeho kolem sebe. Sleduje mě někdo? Nedíval se ten muž na mě příliš dlouho? Má tamta žena kolem krku šátek, protože skrývá stopy po kousnutí?
Když jsem se vydala zpátky k autu, měla jsem krk i ramena zkroucená a stažená bolestí. To nejděsivější, s čím jsem se za celé odpoledne setkala, ale byly ceny značkového oblečení.
Když jsem došla k autu, svět byl stále jasně modrý a prosáklý horkem. V nákupním středisku člověk strašně snadno zapomene na čas. Je tam klimatizace, kontrolované prostředí, je to soukromý svět, kde se vás nedotkne nic skutečného. Disneyland pro závisláky na nakupování.
...
První kniha ze série Anita Blake, která v originálním znění vlastní již dvacet dílů a dvacátý první se chystá k vydání. Zdá se, že je tato série velmi populární. Dokonce i v České republice, kde je vydáno devět dílů, se chystá druhé české vydání těchto knih.
Hlavní hrdinkou je, jak poznáme dle názvu série, Anita Blakeová. Samozřejmě, že nebude běžná smrtelnice, i když je člověk. Je oživovatelka - probouzí mrtvé lidi (zombie) a ukládá je i ke spánku. Tato mladá slečna má však ještě jednu zajímavou práci: popravčí. (Nepředstavujte si ale, že nechává usedat lidi na křeslo jako uvaděčka v divadle.) Z moci zákona může legálně usmrcovat upíry, kteří si to zaslouží. (Morální otázka: který upír si to nezaslouží?)
Teď se dostaneme k jádru pudla. Nebo jezevčíka. Příběh Provinilých slastí se odehrává v Americe, ve světě, kde jsou upíři, vlkodlaci, krysodlaci, zombie. ghúlové a bůh ví, jaká ještě havět po tomto fikčním světě lozí. Běžní smrtelnící o upírech ví. Dokonce mají svoji vlastní církev: Církev věčného života. Pěkné, že? Máte jistotu, že neumřete a nebudete se muset trápit tím, jestli půjdete do pekla, nebo do nebe. Jak ale poznamenává hlavní hrdinka: i upíry lze zabít.
Do děje se dostáváme hned na začátku. (Každopádně nepočítejte s tím, že se Anita k tomuto "poslání" postupně dostane, jako v jiných sérií. Spadne do toho po hlavě, ramenu, noze, krku.
Někdo ve městě vraždí starší upíry (Jaká škoda.) a upírům se to nelíbí. (Asi pouze upírům.) Žádají Anitu (ano, tu popravčí), aby jim pomohla najít vraha (možná by mohla být ráda, že za ní někdo provádí tu nepěknou práci). Ve vyšetřování jí pomáhá striptér z baru Provinilé slasti - Phillip, jenž je závislý na upířím kousnutí. (Nechápu jeho závislost, protože po upířím kousnutí - v tomto fikčním světě - zůstávají jizvy. Moc jizev.)
Anita je ve velmi těžké situaci. Musí najít vraha upírů a pokud ho nenajde, tak ji, s největší pravděpodobností (u upírů si člověk nemůže být nikdy v ničem jistý), nejvyšší upírka města Nikolaos (taková malá, usměvavá holčička, které je více jak tisíc let) zabije. Pokud vraha najde, tak ji také asi zabije.
Seznámíme se i s Edwardem, kterému říkají Smrt, lovcem upírů. Pravděpodobně bude schopen zabít Anitu, pokud mu neřekne, kde ve dne hajinká ta roztomilá holčička Nikolaos.
Když si tedy shrneme všechna tato fakta, zjistíme, že slečna oživovatelka nebude mít několik dní snadnou existenční pozici. Výhodou knihy je, že se děj odehrává v několika málo dnech, není to zbytečně dlouhé. Během aktuálního dění se dozvíme také drobné informace z Anitiny minulosti. Zkráceně, krátkými větami, které nevyrušují od příběhu a jen nás zasvětí do vztahu mezi postavami a dokreslují celkově Anitinu postavu. (Díky tomu se dozvíme, proč má Anita takový strach z upířího fešáka, Valentina, takový strach. A to ještě nosí masku na obličeji. Možná aby meděsil malé děti.)
V ostatních upířích knihách čteme o úžasných, super, okouzlujících hlavních hrdinkách, které nemají žádné chyby. Anita taková není. Ano, je oživovatelka, popravčí upírů, ale má sve chyby a slabosti. Jednou z nich jsou plyšoví tučňáci, které sbírá. (A proč ne?) Lehká asociálnost, sarkasmus a podivínství vytváří obyčejnou literární (lidskou) postavu. Jinak řečeno: uvěřitelnou.
Knihu nemůžeme zařadit do vysoké literatury, ale na zpříjemnění dlouhé chvíle postačí. Není to žádný dívčí románek, kde by byla samá láska. Je zde násilí, krev, utrhnuté upíří hlavy a spousta bolesti. Doporučuji tedy těm, co nechtějí číst o zakázané a nebezpečné lásce.
0 komentářů:
Okomentovat