29.12.13

DAN WELLS. Já, Monstrum

John Cleaver #2

    První díl Nejsem sériový vrah se mi líbil hodně. Byla jsem nadšená, když jsem v knihovně viděla Já, Monstrum. Upřímně nechápu, jak si to ostatní čtenáři mohli nepůjčit a nechali tam tento literární kousek jen tak ležet. A je to novinka! Neskutečné. Styďte se! Stydíte se?

Já, Monstrum začíná pár měsíců po skončení první části. John se snaží vyrovnat se svým vnitřním démonem, Monstrem, jenž se snaží Johna ovládnout. John chce aspoň něco zapalovat, když už "nemůže" nikomu ubližovat. A v noci se mu zdá o tom, jak si "hraje" s Brooke, s dívkou, která se mu hodně líbí. Sociopat, který sní o tom, jak ve sklepě zapíchne svou lásku, a my mu ještě držíme pěsti.
     A pak se ve městě začnou objevovat mrtvá těla zmučených žen. Je vrahem člověk, nebo démon jako ten minulý vrah?

    Tento díl je stejně jako předešlý vyprávěn ich-formou z pohledu Johna. Díky tomu se můžeme Johnovi pořádně podívat do hlavy a sledovat jeho myšlenky - jak ty normální, tak i ty zvrácené, kterých je požehnaně. John by se také chtěl určitě svým čtenářům podívat do hlavy. Ale myšlenky ho nezajímají.
    Psychologie je stejně výborná jako v prvním díle. Sledujeme, jak se John přemlouvá, aby udělal něco špatného, a zároveň, aby to nedělal. Snaží se dodržovat pravidla, aby udržel Monstrum na uzdě. O těchto Johnových pravidlech ví jeho matka, která ho nutí, aby je dodržoval, takže mu to nijak neuhlehčuje. A to známe všichni. Jakmile nás někdo do něčeho nutí, tak se nám to prostě dělat nechce. V tomto momentě je John pro mě skutečný, uvěřitelný.

    Pasáže z márnice jsou celkem poučné. Tedy za předpokladu, že si autor problematiku balzamování těl pořádně nastudoval a nevymýšlí si. Popisování různých balzamovacích úkonů nemusí být někomu příjemné. 
    Celkově je Já, Monstrum temnější, děsivější a nechutnější. Nejen tím, že nevíte, zda se John podvolí Monstru a začne páchat zlé věci, ale hlavně díky hlavnímu záporákovi. Pan Crowley byl dobrák od kosti, tento je opravdu zlý. 
    Poslední část knihy byla velmi napínavá a děsivá. Ale nemyslím tím děsivá jako děsivá kvůli strašidlům a bubákům. Celá kniha se četla dobře a rychle, ale ten konec budete chtít přečíst co nejrychleji, abyste věděli, jak to skončí. A nejlepší na tom zlu ve knize je to, že je Dan Wells schopen ho zabalit do úhledného vtipného balíčku a převázat ho sarkasmem.
   
    A abyste neřekli, že je autor jen magor, co píše jen o sociopatovi a vrazích, zabýval se zde trochu i vážným tématem - domácím násilím. Sice tomu není věnován velký prostor, ale je to tady! Ukazuje dva typy žen - Johnovu matku, která se raději rozvede, aby se nemusela nechat bít, a Johnovu sestru, která si to svým milým vyříká a uvěří mu, že už to nikdy neudělá. Já to dělám jen pro tvé dobro! Myslím, že je z textu jasné, k jakému řešení se autor raději přiklání. 
     Možná je to trochu paradox, že v knize o sociopatovi, který by rád ubližoval, se objevuje takové téma, které se samozřejmě vyhodnocuje jako špatné. Působí to na mě tak, že autor chce zdůraznit, že je John fikce, a ještě chce působit trochu výchovně. Nikdy nevíte, jaký mladý sociopat bude tuto knihu číst a co si z toho vezme.

    Já, Monstrum je vtipná psychologická kniha pro mládež - no, dneska je mládež zvyklá na ledacos. Líbilo se mi to mnohem více než první díl. Dávám čtyři hvězdičky a moc se těším na třetí, závěrečný, díl. 
   

12.12.13

KAT ROSENFIELD. Konec a smrt Amelie Anne

     Jak jsem se k této knize dostala? V nabídce recenzních výtisků byly tři knihy - dvě pokračování sérií, které jsem ještě nečetla, a Konec a smrt Amelie Anne. Byl to jednoduchý výběr.
    Podle anotace jsem čekala detektivku. Tedy možná. Jistá jsem si nebyla. Začala jsem číst bez předsudků a bez přednázoru.

     Rebecca odmaturuje a těší se, až po prázdninách odjede studovat na univerzitu. Přesněji řečeno - až opustí své rodné maloměsto. 
    Komplikuje jí to James - přítel, který chce ve městě zůstat kvůli svému otci (zemřela jim matka). Rebecca ho nechce opustit, ale ví, že až skončí prázdniny, bude muset. A tak James na začátku prázdnin po pohlavním styku ukončí jejich vztah. Po tom touží každá žena a dívka. 
    Další komplikací je nalezené tělo mladé neznámé dívky, kterou někdo zabil. 
    Rebecca přemýšlí o životě svém i mrtvé neznámé. 

    V knize jsou dvě příběhové linie. Jedna, jež je vyprávěna ich-formou z pohledu Rebeccy, i když některé pasáže jsou jakoby vyprávěné er-formou zcela nezúčastněným vypravěčem. Druhá příběhová linie je celá vyprávěna er-formou, týká se Amelie Anne - dočteme se o tom, co se dělo před tím, než byla zabita. A proč byla zabita.

    Autorčin styl je zdobný - hojné metafory a přirovnání. Místy poněkud básnické. Předpokládám, že se tento styl nemusí zamlouvat všem - hlavně těm, které na knihách zajímá spíše jejich děj. 
    Často se ve vyprávění skáče do minulosti - čas od času se mi stávalo, že jsem netušila, o čem se zrovna vypráví, ale stačila chvilka a opět jsem byla v obraze. Přičítám to i k tomu, že jsem četla během únavy, takže jsem čtení nevěnovala stoprocentní pozornost. 

    Během čtení jsem nevěděla, jaký mám na tento literární počin názor. Doufala jsem, že až to dočtu, že se to vyjasní. Nevyjasnilo. 
    Ani nevím, o čem chtěla autorka primárně psát. Jestli o vraždě a jejím vyšetřování, o mladé slečně, která chce odejít z rodného města, ale nechce opustit přítele, nebo o městě, které se snaží vypořádat s vraždou. Bylo to o všem. 
    Myslela jsem si, že Konec a smrt Amelie Anne bude detektivka. Nebyla. Ani trochu. Informace o vraždě jen posouvaly hrdinčino přemýšlení o životě. Toho zde bylo dostatek, takže jsem spíše pro označení "psychologický román". Myslím, že se autorce podařilo vykreslit životní nejistotu, kterou poznal snad každý z nás, takže jsme schopni Rebeccu chápat. 
    A vykreslení maloměsta se mi taktéž líbilo. A opravdu chápu, proč chtěla Rebecca utéct. Zobrazení nálady ve městě bylo reálné - vražda byla z počátku senzací a tématem nekonečného tlachání, poté nastala ve městě paranoia, protože vrahem byl někdo z nich. 

    A co se týká Rebeccy, kromě toho, že jsem jí rozuměla, mě moc nezaujala. Nebyla moc popsaná - ani se nedozvíme, co má ráda a co chce studovat. Jen čteme její myšlenky o budoucnosti a o Amelii Anne.
    Do Jamesovy hlavy se nedostame a víme o něm jen drobnosti. Amelie Anne byla pro mě zajímavá a sympatická. Bohužel její osobnost nedostala moc prostoru.
   
    A jak Konec a smrt Amelie Anne hodnotím? Psychologie města i Rebeccy se mi líbila. Líbí se mi nápad se dvěma příběhovými liniemi. Básnický styl psaní se mi líbí tak půl na půl - záleží na náladě. Dávám dvě a půl hvězdičky. Je to jiné než knížky, co jsem četla. A nečetlo se to špatně. Čtení je to rychlé. A jestli doporučuji? Vezměte si to do ruky, zkuste to a uvidíte - už ze začátku lze poznat, zda se vám to bude zamlouvat, nebo ne.

Děkuji nakladatelství Egmont za poskytnutí recenzního výtisku.

06.12.13

RAINE MILLER. Nahá

Aféra Blackstone #1       

    Erotické romány čtu ve chvílích, kdy si chci odpočinout a nechci číst o ničem násilném a hlavně složitém - erotické romány jsou jednoduché dostatečně.
    O Nahé jsem věděla pouze to, že existuje. A když jsem Evu, zdravím, požádala, aby mi půjčila něco z té erotiky, dostala jsem tuto drobnou knížečku.

    Brynne je studentka restaurátorství a přivydělává si jako modelka - fotí umělecké akty. Není nic vidět a mužům se to hodně líbí.
     Na výstavě svých fotografií se seznámí s Ethanem Blackstonem, majitelem bezpečnostní agentury, který si jednu fotografii koupí. Odveze ji domů a od druhého dne ji začne zvát na rande. A také do své postele. Brynne Ethanovi podlehne, ale oba mají svá tajemství. 
     Vypravováno je to ich-formou z pohledu Brynne. Takže nevíme, jaké myšlenky má Ethan. Ale vzhledem k tomu, co dělal s Brynne, je to asi zcela jasné, na co myslel. 
     Nahá je nerozpracovaná. Značně uspěchaná. Potkají se. Druhý den souloží. Třetí den souloží. Souloží. Souloží. Malé drama. Souloží. Souloží. Velké drama. Konec. 
    Erotické scény jsou mnohem rozepsanější než psychologie postav. A to ty scény nejsou nijak dlouhé. Popisy prostředí takřka nenajdete. Jsou tam, jen aby se neřeklo. V každé knize jsou přeci popisy prostředí, tak já budu mít také nějaké popisy prostředí. Tak! 

    Brynne jako hlavní hrdinka na mě nepůsobila sympaticky. Kdysi se jí stalo něco ošklivého, co se týká sexu, ale detaily nám autorka neřekne, takže Brynne ani nemůžeme moc pochopit. 
    Ethan je bohatý a děsně sexy. A je velmi dominantní. A bývalý voják.
    Během čtení jsem nechápala, co Ethan na té Brynne má. Proč se do ní zamiloval a proč má erekci, jen si na ni vzpomene. Jejich škádlivé slovní přestřelky mi nepřišly škádlivé a ani trochu vtipné. Přitom se jim oba tak smáli. Autorka chtěla, aby to mezi nimi tak bylo, tak, čtenáři, nad tím vůbec nepřemýšlej a jen čti! 

     Zajímá mě, jak se tento příběh bude vyvíjet dál. Jsem zvědavá, jestli autorka přijde s něčím zajímavým a nečekaným. Tento díl bohužel zajímavým nebyl. Dávám jednu a půl hvězdičky. Bylo to krátké (což je ale i mínus) a rychle se to četlo. Je to prostě jen harlekýnka v hardbacku.
    

01.12.13

Bíglovský listopad #3

 Zdá se to jenom mně, nebo byl ten listopad nějaký rychlý? Mám pocit, že jsem vůbec nic nestihla. A že jsem měla plánů. 
Aspoň jsem připravila referát na Arabesky, odučila jsem (= oddrmolila jsem) na didaktice světový realismus. A teď abych se začala připravovat na zápočtový týden. A celkově na zkouškové. 
Prvních deset dní v prosinci budou nepěkné, musím totiž dočíst Švejka. Mé počty mi řekly, že je to 81 stran na den, abych ho stihla dočíst k zápočtovému testu. 
Jak se znám, tak ho nedočtu. Zase.

Knihy.

Žádná sláva, přátelé. Během listopadu jsem dočetla pouhé čtyři knihy. Musím se nad sebou zamyslet. Opravdu. 

Prokleté sestry. Vzhledem k tomu, že to byl recenzní výtisk, tak jsem tuto knížku musela dočíst. Na několik měsíců si dám od L. J. Smith pauzu. Toto by mě ve velké dávce zabilo. Fakt. 117 stran.

Arabesky. Jan Neruda. Od něho jsem nic jiného nečetla. Ani Malostranské povídky. A nevím proč. Je pravda, že jsem se u toho chvilkami nudila a nevěděla jsem, co vlastně čtu - někdy prostě nevnímám. Ale některé texty byly fajn. Nejvíce se mi líbilo Ty nemáš srdce!, je to parádně zvrácené. A Byl darebákem také nebylo špatné. A díky referátu jsem asi pochopila, proč je Neruda pro vývoj české prózy tak důležitý. 240 stran.

Nemožná holka @adorkable. To byla fajn vtipná kniha. Recenze je, takže se o tom nemusím hodně rozepisovat. Je to trochu něco jiného - může za to hlavně netypická hlavní hrdinka, která někomu sedne a někomu ne. 318 stran.

Polibek půlnoci. Já jsem to opravdu dočetla. Nevěřila jsem tomu, ale dokázala jsem to. Je to hodně podobné Bratrstvu černé dýky, ale opravdu hodně. Kvalitativně mi to přijde stejné. Jasně, teď mi můžou začít nadávat fanoušci Wardové. Možná mě to bavilo o trochu víc. Každopádně mi Eva půjčila druhý díl, takže s touto sérií budu muset (ne)dobrovolně pokračovat. 184 stran.

Jsem docela překvapená, ale rozečtených knih mám stejně jako minulý měsíc. Tedy... Rozečtené jako ty, co jsem tento měsíc četla. Třeba Švejka jsem během listopadu ani jednou neotevřela.

Skočný příliv. Moje první severská detektivka. Nemůžu se začíst. Ale to není tím, že by to nebylo dobré, jsem na začátku, čekám, že se to ještě rozjede, ale tím, jak jsem byla unavená z referátu. Chtěla jsem spíš něco oddechového, milého, úplně blbého. Znáte to, ne? Každopádně to musím přečíst, protože je to recenzní výtisk od Martinusu. Omlouvám se, že mi to tak trvá. 66 stran.

Nebezpečně krásný. Víly! Od té doby, co jsem přečetla Železného krále, mám ráda víly. Tady jsou to ale mrchy mrchovaté. Každopádně jsem zatím jen na začátku, ale ráda bych to dočetla. 44 stran.

Konec a smrt Amelie Anne. První a asi i poslední, protože mi to děsně trvá, recenzní výtisk od nakladatelství Egmont. Jsem už skoro na konci a já pořád nevím, jestli se mi to líbí, nebo nelíbí. Pere se to ve mně a prostě se nemůžu rozhodnout. To se mi už dlouho nestalo. Kniha to není dlouhá, ale mně to tak trvá! 177 stran.

Na půl cesty do hrobu. To je docela oblíbená upírská série, kde nejsou jen upíři. A je to hvězdičkové. Je tam sex. Chvilkami je to vtipné. Postavy jsou v pohodě. Je to akční. Napínavé. Nemám s tím problém. 156 stran.

Nahá. Tuto knihu jsem rozečetla posledního listopadu večer, abych nahnala počet stran, protože je to malé a má to velká písmenka. A je to hloupé. Značně uspěchaný erotický román. A tím nemyslím to, že by se ten chlap hnedka udělal. Asi by to mohlo být propracovanější. Každopádně se s tím nebudete trápit dlouho. Je to taková harlekýnka v hardbacku. 85 stran.

Přečtené strany za listopad: 1387.
A jdeme na mé oblíbené počty, kterými vás nebudu zatěžovat. V prosinci musím přečíst 2 371 stran! Přemýšlela jsem, že toto počítání od ledna vynuluju, začnu pěkně s čistým štítem, což je 1600 stran. Srabe!, řekla mi má úžasná korektorka Kristina. Takže je jasné, že musím v prosinci hodně, hodně, hodně číst, abych mohla v lednu začíst s čistým štítem. 

Seriály.

Já jsem tak moc musela pracovat na referátu, až jsem se musela uklidňovat seriály.

The Big Bang Theory. Ahaha. Když to bylo in, tak já byla out. Teď jsem taky out, protože už to není tak in. Nebo ano? Začala jsem to sledovat od začátku a dostala jsem se k páté sérii. A víte, jak to mám s pátými sériemi? U nich prostě končím. Seriál mě pak už nebaví. Ale předpokládám, že čas od času se na nějaký ten další díl podívám. A nemám ráda Penny. Je hloupá. A je tam, jen aby byla pěkná. Nemám ráda hloupé lidi. 94 epizod.

Reign. Nový seriál. Historický. Marie Stuartovna v hlavní roli. Když byla náctka. Líbí se mi to, ale je to pro náctileté. Je to fakt znát. Taková historická Gossip Girl. Ale je tam krev a násilí. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet. 4 epizody.

Zhlédnuté epizody za listopad: 98.

Filmy.

S filmy to bylo tento měsíc hodně špatné. Ale bylo hodně epizod.

Sinister. Horor. Docela děsivej. Hlavně lekačkama. A tedy hlavně díky hudbě. Už na začátku jsem říkala, kdo vraždí. A strefila jsem se. A když jsem sama doma, tak si na to vzpomenu a dělám, že vůbec nejsem.

Hannah Montana. Já se chtěla dívat na něco úplně blbého a vyšlo mi to. Je to blbé.

Thor. A tohle taky. Já nevím, nějak mě to nezaujalo. Nudila jsem se. Avengers se mi líbil, Iron Man se mi líbil, ale tohle ne. Tohle vážně ne. 


Doufám, že za prosinec stihnu všechno přečíst. Ráda bych ještě dočetla děvět knih, abych měla přečtených 70 jako minulý rok. Nebude to sranda. A děsně se těším na Hobita. A přijede má spolubydlící, která se odstěhovala daleko. A bude vánoční večeře. Je prostě hodně věcí, na které se těším. Na co se těšíte vy?
Tak se mějte famfárově a hodně čtěte! 

A málem bych zapomněla. Bíglové mají fejsbuk.